Program SchémataCAD
je určen pro technické kreslení na počítači. Svojí orientací je určen
zejména pro kreslení elektrotechnických schémat v silnoproudé elektrotechnice,
například jednopólových, liniových nebo situačních schémat nebo výkresů
technických zařízení budov (TZB). Program podstatně usnadňuje jinak rutinní
práci při tvorbě výkresové dokumentace.
Jednoduché ovládání
Program je určen pro uživatele s běžnými znalosti práce na
počítači. Ovládání programu je jednoduché, intuitivní,
aby program mohl používat i takový uživatel, který zvládá základy ovládání
počítače a MS WINDOWS. Oproti jiným programům (např. AutoCAD) vyniká
program SchémataCAD jednoduchostí ovládání a rychlostí zvládnutí práce s
programem. Program není náročný na výkon počítače, ani na zkušenosti uživatele.
Pro práci není nutné speciální nastavení počítače. Program nepotřebuje
pro svoji funkci jiný software (např. AutoCAD) a při instalaci se včlení
do prostředí MS WINDOWS.
Princip vektorové grafiky
Program SchémataCAD
je program pro kreslení na počítači (grafický program), pracující na
principu vektorové grafiky. To znamená, že s grafickými prvky na
výkresu lze samostatně manipulovat – přemísťovat, otáčet, měnit vlastnosti, jako
je vzhled a barva. Libovolnou část výkresu lze upravovat nezávisle na zbytku
výkresu. Důležitou výhodou programu SchémataCAD
je možnost vytváření skupin prvků – bloků (součástek), které lze odděleně
upravovat.
Jak rychle vytvořit výkres
Urychlení tvorby výkresu při práci s programem SchémataCAD
zejména spočívá v sestavení výkresu z již hotových částí. Proto program pro
návrh schémat nabízí již nakreslené knihovny značek nebo možnost načtení výkresu
z jiných aplikací nebo ze skeneru. Program SchémataCAD umožňuje
jednoduchou práci s knihovnami bloků (součástek). Součástí programu jsou předem
připravené knihovny prvků a ukázkové výkresy, která lze použít jako předlohu pro
vlastní výkres. Ukázkové výkresy nabízejí příklady jednopólového zapojení
rozvaděče, liniového schématu, domovního rozvodu, situačního rozvodu, atd.
Důležitá vlastnost, která výrazně rozšiřuje možnosti programu je možnost načtení
obrázků a výkresů z jiných programů nebo ze skeneru.
Největší výhody oproti jiným programům pro kreslení
Oproti jiným programům na českém trhu nabízí SchémataCAD
atraktivní alternativu
(např. k nadstavbám softwaru AutoCAD) za příznivou cenu a
s potřebným výběrem možností a funkcí a přitom s minimálními požadavky na
použitý hardware a operační systém
(pracuje ve všech verzích MS WINDOWS). Program SchémataCAD vyniká
jednoduchým a promyšleným ovládáním se zřetelem na uživatele počítače, který má
teprve základní znalosti systému Windows. Další příjemnou výhodou programu
SchémataCAD je rychlé překreslování obrazovky a okamžitá odezva i při
manipulaci se složitějšími grafickými prvky.
Pro české uživatele je rovněž přínosem skutečnost, že mohou
očekávat podporu přímo u autora software a také můžou připomínkami přispět
k rozvoji programu.
Po spuštění programu se zobrazí nový výkres v okně. Toto okno
představuje pohled na kreslicí plochu. Výkres se skládá z grafických prvků.
Důležitý grafický prvek je blok (součástka). Bloky lze ve výkresu
propojovat. Bloky lze do výkresu přenést z knihoven
bloků
dodaných k programu. Každý blok lze upravit.
Bloky mají svůj
název, popis,
hodnotou. Dále lze každý blok podle potřeby
otočit, případně změnit její
velikost. Bloky (součástky) lze navzájem
propojovat
- vytvářet síť spojů. Takto vytvořené spoje ze přesouvat samostatně nebo můžou
být napevno spojeny s bloky (součástkami).
Kromě bloků lze do výkresu vkládat i jiné
grafické prvky. Tyto prvky můžete pomocí myši přesouvat po obrazovce,
měnit jejich velikost, barvu a otáčet je. Samozřejmě lze libovolný prvek
zkopírovat a vkládat i do jiného výkresu.
Nejrychlejší vytvoření výkresu spočívá v sestavení z
připravených částí. Proto program obsahuje celé
knihovny bloků, ale i příklady ukázkových výkresů.Tři základní
možnosti, jak začít kreslit nový výkres:
Kreslení nového výkresu s výběrem připravených bloků (součástek) z knihoven
Naskenování papírové předlohy výkresu a následná tzv. vektorizace a
zakreslování do tohoto podkladu
Otevření již nakresleného výkresu z jiné aplikace ve formátu DWG nebo DXF
(např. půdorysu ze softwaru AutoCAD)
Postup vytváření výkresu:
KNIHOVNY PRVKŮ – VÝBĚR POUŽITÝCH BLOKŮ (SOUČÁSTEK)- v knihovně
značek vyberte bloky, které přenesete do nového výkresu. Efektivnější je
přenesení bloků, ale i přímo celých částí z již nakreslených výkresů.
ROZMÍSŤOVÁNÍ BLOKŮ (SOUČÁSTEK) NA PLOŠE VÝKRESU
- S výhodou použijete pomocnou mřížku,
která pomáhá automaticky zarovnávat bloky. Bloky můžete přesunovat,
kopírovat,
otáčet nebo provádět jiné editační úpravy.
VYTVÁŘENÍ VLASTNÍCH ZNAČEK A VKLÁDÁNÍ GRAFICKÝCH PRVKŮ -
Jednoduše lze vytvořit vlastní značku nebo vkládat do výkresu grafické prvky
(např. čára, obdélník, křivka, kružnice)
PROPOJOVÁNÍ BLOKŮ (SOUČÁSTEK) - Libovolné dva bloky můžete
propojit spojem, který automaticky spojí bloky s ohledem na umístění
vstupů na bloku.
SEZNAM POUŽITÝCH BLOKŮ (SOUČÁSTEK) - Pro vytvořený výkres je
možné sestavit seznam použitých bloků – kusovník. Ve výpisu je zobrazen
název použitých bloků, popis, hodnota a počet. Výpis lze použít k dalšímu
zpracování - například do rozpisu.
TISK A VÝPISY - Tisk
vlastního výkresu a export seznamu
použitých bloků. Také lze sestavit seznam spojů.
Významnou předností programu SchémataCAD je, že
obsahuje předem nakreslené schematické značky a bloky. Výhodou je také snadná
práce s knihovnou bloků. K programu je dodaná knihovna bloků, která obsahuje
1200 obecných značek a dále i velké množství bloků od konkrétních výrobců. Z
knihovny lze bloky (součástky) vybírat a vkládat do výkresu.
VÝBĚR KNIHOVEN - JAK OTEVŘÍT KNIHOVNU ?
Seznam knihoven otevřete volbou "Soubor - seznam knihoven",
stiskem klávesy F2 nebo pomocí příslušné ikony na horním panelu nástrojů.
Obrázek:-
Příklad seznamu knihoven
V seznamu knihoven
jsou po prvním otevření nabídnuty jednotlivé knihovny následujícím symbolem:
V případě, že je vybrána příslušná knihovna a stisknete
klávesu ENTER, MEZERNÍK nebo stisknete levé tlačítko myši,
otevřete se odpovídající knihovna, která bude zobrazena symbolem:
Jestliže je požadovaná knihovna otevřená a obsahuje-li bloky,
zobrazí se seznam bloků (přehledně členěných do větví). Například:
Bloky (součástky) lze vybírat a vkládat do výkresu. Pro výběr
je vhodný postup pomocí myši - metodou
"přetažením pomocí myší” lze přenést do výkresu blok. Nebo je možné
použít funkce
Zkopírování do schránky.
Výše uvedené členění bloků a knihoven lze charakterizovat
jako strom - tzn. Hlavní (kořenové knihovny) obsahují
větve nebo jednotlivé
bloky (součástky). Takzvané Kořenové knihovny reprezentují
podadresáře uložené v adresáři KNIHOVNY.
V případě, že chcete přidat blok (součástku) nebo vytvořit
novou větev do právě zvolené knihovny použijte funkci z nabídky ”Knihovny”.
Dialogové okno s parametry bloku (součástky) lze otevřít
volbou “Upravit-Parametry”, nebo stiskem klávesy ENTER,
MEZERNÍK nebo dvojím stiskem levého tlačítka myši. Zobrazí se
parametry bloku. Blíže k této funkci viz kapitola
Bloky (součástky) ve výkresu.
Funkce pro úpravu knihoven
Seznam knihoven nabízí kromě základních funkcí také některé
speciální funkce pro práci s hlavními knihovnami. Právě otevřenou a aktivní
knihovnu lze otevřít v odděleném okně, přejmenovat, přidat
novou, nebo ubrat. Tyto funkce jsou přístupné z nabídky ”Knihovny”.
(Upozornění:
Některé volby menu "Knihovny" jsou přístupné pouze v případě, že je aktivováno a
vybráno okno seznamu knihoven).
Otevřít knihovnu v odděleném okně
Menu:
Pohled | Přidat pohled
Funkce otevře knihovnu v odděleném okně vybranou knihovnu.
Tato volba je vhodná v případě, že budete pracovat pouze s vybranou knihovnou.
Místo okna všech knihoven, ve kterém jsou obsaženy všechny knihovny. lze
pracovat pouze s jedním oknem.
Poznámka: Volba je přístupná pouze v případě, že je
aktivováno a vybráno okno seznamu knihoven.
Funkce přidá novou, prázdnou knihovnu, která bude přidána do
seznamu knihoven setříděně podle abecedy. Zřejmě nejčastější použití bude
přidání knihovny obsahují uživatelem vytvořené bloky (součástky). Nejjednodušší
vytvoření takovéto knihovny může spočívat v pouhém překopírování již
vytvořených, často používaných bloků z jiných knihoven. Potom místo hledání
jednotlivých bloků z různých knihoven urychlí práci otevření a výběr z jedné
takto vytvořené knihovny.
Funkce pro přidání bloku je přístupná z nabídky ”Blok”.
Po zvolení této funkce se vloží nová, prázdný blok na aktuální místo do
knihovny. Zobrazí se dialogové okno parametrů bloku. Také je přístupná volba
"Editovat blok", kterou lze přímo volbou otevřít okno s detailem bloku.
V případě, že je vybrán řádek, označující větev, přidá se nový blok do této
větve, jinak se přidá za poslední blok v aktuální větvi stromu bloků.
Funkce pro přidání podknihovny (větve) je přístupná z nabídky
”Blok”. Po zvolení této funkce se přidá nová větev do stromu, který
reprezentuje umístění bloků v knihovně.
Menu:
Knihovny | Posunout
| Posunout nahoru / Posunout
dolů / Přesunout o úroveň výše
Funkce v nabídce ”Blok” - ”Posunout
nahoru” a ”Posunout dolů” posunou vybraný blok nebo větev - zamění pořadí
v seznamu. Například často požívané bloky je vhodné umístit na začátek seznamu.
Funkce načtení nebo uložení souboru archívu knihovny
(soubor *.kni). V tomto souboru může být uložena celá struktura podadresářů
knihoven, včetně všech bloků. Přídavné soubory bloků a značek (*kni) jsou
zdarma ke stažení na www.elmer.cz.
Funkce zkrátí názvy souborů (v aktuální větvi) na zvolenou maximální délku.Smysl
této funkce je pouze v případě problémů s délkou souborů. Totiž v operačním
systému MS WINDOWS je omezení maximální délky plné cesty k souboru na 255 znaků.
Přiklad takovéto plné cesty k souboru délky 52 znaků je:
C:\SchémataCAD\Knihovny\zásuvky\3-pólová_zásuvka.sch
Menu:
Knihovny | Podknihovna
| Nahrát náhledy do DWG
Funkce nahraje náhled na výkres do DWG souboru. Smysl této funkce je pro
přehlednější procházení bloků v knihovnách, protože se tento náhled zobrazuje
(vlevo od názvu bloku a v okně "Detail").
Funkce pro vložení bloků odděleně určena pro hromadné vložení zkopírovaných
bloků ze schránky (úschovna, clipboard). Například, když je ve schránce
zkopírovaný celý výkres s více bloky, tak se touto funkcí tyto zkopírované bloky
vloží odděleně do knihovny.
Menu:
Knihovny | Vyhledat a
odstranit duplicitní bloky
Funkce vyhledá a odstraní duplicitní (nadbytečné) bloky v
knihovnách. Příklad použití této funkce je, když se nainstalují nové knihovny
značek, které kromě doplněných značek hlavně obsahují již dříve nainstalované
značky. V takovémto případě tato funkce z nově přidaných knihoven odstraní již
dříve nainstalované (a tím pádem duplicitní) značky a ponechá jen nově přidané
značky.
Menu:
Knihovny | Povolit
přesouvání myší v jednom okně
V případě že je povolené přesouvání myší v jednom okně, tak
je možné velmi rychle přeuspořádat knihovny. Ale pozor, v takovémto případě je
potřeba velmi opatrně pracovat s ukazatelem myši. Proto pro běžnou práci je
vhodné tuto funkci vypnout.
Výkres se skládá z grafických prvků. Důležité postavení má
grafický prvek typu “blok” (součástka), která reprezentuje skupinu prvků. Blok
sám o sobě nemá žádnou grafickou podobu, ale sdružuje v sobě grafické prvky,
které vykresluje. Blok se může skládat z grafických prvků a také i z dalších
bloků, které se opět skládají z dalších prvků. Důležitou vlastností bloků je, že
je-li ten samý blok vícekrát na výkrese, tak lze kdykoliv hromadně zaměnit bloky
za jiné funkcí "Nahrazování".
Nový blok (součástku) vložíte do výkresu editačním nástrojem
pro kreslení. nebo použít funkci “Blok
z prvků”. Naopak blok lze rozložit na prvky.
V programu
SchémataCAD
lze upravit
(editovat) libovolný blok. Můžete upravit
bloky již nadefinované v knihovnách nebo přidat nový blok do knihovny nebo přímo
do výkresu. K editaci bloku se detail bloku otevře
k editaci v odděleném okně.
Funkcí "Editovat blok" lze otevřít okno s detailem bloku. Při
ukládání tohoto detailu se kontroluje jestli blok na výkresu vícekrát. V
takovémto případě se nabídne přepsání buďto jednoto editovaného bloku anebo
všech stejně vypadajících bloků.
Z vybraných prvků bude vytvořena nový blok. Je to opačná
funkce k funkci Rozložit blok na prvky. Program SchémataCAD
umožňuje sloučit více prvků do jednoho bloku, takže se budou chovat jako jeden
prvek. Máte-li například přesně umístěno u sebe více prvků a často s nimi jako s
celkem manipulujete, sdružte je do bloku. Ušetříte spoustu času při neustálém
vybírání prvků.
Sdružování prvků do bloku je velmi jednoduché. Vyberte jeden
a více prvků a zvolte příslušnou funkci. Prvky jsou sdruženy do bloku. Blok se
pak chová jako jeden prvek, takže když například potřebujete přesunout prvky,
které jsou sdruženy do bloku, stačí klepnout na jeden z nich a táhnout myší.
Takto můžete sdružovat bloky s dalšími prvky nebo bloky navzájem.
blok - Touto volbou rozložíte skupinu prvků na jednotlivé
prvky, ze kterých byla složena. Pokud jsou místo jednotlivých prvků sdruženy
skupiny prvků, zůstanou po použití této funkce jako bloky. Rozložení bloku
nezmění vhled na výkrese, ale při rozložení se ztratí vlastnosti bloku jako
je její název, nastavení os, popis a hodnota.
vektorový obrázek EMF (meta soubor WINDOWS) - Z obrázku typu
EMF lze příkazem ”Blok-rozložit” vytvořit blok, ve které jsou obsaženy
grafické prvky, které tvoří obrázek. Tento blok lze stejným příkazem dále
rozložit až na samotné grafické prvky. Obrázek EMF je vektorový obrázek. Při
jeho rozložení se vytvoří blok, který v sobě obsahuje rozložené prvky. Prvky
můžou být čáry, křivky, polygony apod. Je potřeba upozornit, že můžou určité
prvky při rozložení chybět, jako jsou některé křivky.
rastrový obrázek (bitová mapa) – viz kapitola “Vektorizace”.
Zeď, obdélník, polygon, elipsa – se rozloží na čáry a křivky
Bloky lze seskupit do jedné skupiny. Příkladem je cívka
stykače spolu s kontakty. Hlavní výhoda je, že se takto spojené bloky kopírují
najednou.
Příklad jak vytvořit odkaz na blok, kde se nachází:
Napřed je potřeba bloku (součástce) přiřadit jednoznačné číslo
skupiny, např. takto:
Pro
stanovení nového čísla skupiny je vhodná funkce "Odhadnout číslo".
Dále je potřeba vytvořit druhý blok se stejným číslem skupiny, ve kterém
bude například tento text: [/<#stránka:název>\], sektor [/<#sektor>\]
dlaždice [/<#dlaždice:x>\],[/<#dlaždice:y>\]
Také tomuto druhému bloku je potřeba přiřadit stejné číslo skupiny:
Pokud bude potřebné blok odpojit od druhého bloku, tak stačí zadat 0
(nulu) jako číslo skupiny.
Označit bloky je potřebné pro následné nahrazení. Příklad
použití: Na výkresu je opakovaně stejná značka. Tuto značku lze najít a označit
funkcí “Označit filtrem”. Následně lze nahradit tuto značku za jinou funkcí
“Zaměnit”.
Funkce pro označení:
Označit vybrané bloky
Odstranit označení u vybraných bloků
Zaměnit označení u vybraných bloků
Zrušit označení (na celém výkresu bude zrušeno označení)
Vybrat označené
Označit filtrem – funkce pro hledání a označování bloků
podle stejných parametrů (vzhledu, názvu, atd.) jako právě označený blok
Na označené bloky je funkci Zaměnit - Označené značky
budou zaměněny. Pro tuto funkci je třeba vybrat právě jeden blok, která má ty
požadované vlastnosti, které chcete zaměnit. Lze zvolit, co se má zaměnit na
označených blocích.
Funkce se pokusí najít právě označený blok v knihovně.
Hledání je možné kdykoliv přerušit. Při hledání se porovnává pouze grafický
vzhled bloku, je ignorován název i popis.
Jednou z funkcí, která značně zjednodušuje tvorbu
elektrotechnického schématu, je možnost definování spojů mezi bloky
(součástkami). Použití spojů umožňuje pohodlný a přehledný návrh schématu. Cesta
spoje může být určena automaticky - vedení spoje mezi bloky (součástkami) se
řídí vzájemnou orientací spojených vstupů bloků. Při posunutí bloku, která je s
ostatními propojena, sledují spoje automaticky změnu umístění bloku.
Libovolné dva vstupy (i na jednom bloku) lze propojit. U
každého spoje lze zvolit styl spoje. Při
posunutí bloku, ke kterému je připojen spoj, sleduje spoj automaticky změnu
pozice bloku. Upozornění:
Spoje z bloku vycházejí ze vstupů. Nemá-li blok žádný vstup, nelze tento blok
připojit. Propojit bloky navzájem lze editačním nástrojem pro
propojování bloků (součástek),
Z grafických prvků se skládá výkres. Program obsahuje funkce
(editační nástroje) pro kreslení nových prvků
do výkresu. Prvky lze nakreslit
(nebo vložit) do výkresu volbou nástroje pro kreslení z horní lišty nebo
z nabídky po stisknutí pravého tlačítka myši. Nakreslené prvky můžete sdružit do
bloku.
Prvky lze rozdělit do několika kategorií:
Čárové prvky:- úsečka, lomená úsečka, neuzavřená křivka, spoj. U
těchto prvků můžete měnit typ a šířku čáry a barvu.
Plošné prvky: obdélník, elipsa, zeď, polygon a uzavřená křivka. Kromě
typu čáry a barvy čáry, která je ohraničuje, můžete volit typ a barvu
výplně. Nebo můžou být průhledné.
Vstup – ve výkrese neviditelný prvek s popisem (ten může být
viditelný) slouží pouze pro připojení spoje k bloku (součástce).
Vzdálenost
Zeď
Výřez
Dále lze prvky rozdělit na viditelné (s grafickou podobou) a
neviditelné (bez grafické podoby):
Viditelné prvky (s grafickou podobou): Úsečka, oblouk, křivka,
polygon, elipsa, kružnice, text, zeď, spoj, vstup, vzdálenost, obrázek BMP a
EMF
Neviditelné prvky (bez grafické podoby): blok, výřez
Charakteristika grafických prvků:
Úsečka (čára) Úsečka je definována dvěma body, počátečním a koncovým bodem. Dále je
úsečka definována šířkou, barvou a typem čáry. Úsečku nakreslíte editačním
nástrojem pro kreslení.
Oblouk
oblouk je část kružnice, definována třemi body: počátečním, prostředním a
koncovým bodem.
Obecný oblouk
Beziérova křivka je definována čtyřmi body: Počátek, konec a řídící body.
Křivku nakreslíte editačním nástrojem pro
kreslení. Při kreslení nové křivky vykreslíte elipsovitý oblouk.
Uchopením za koncové nebo řídící body lze různě měnit tvar křivky.
Obdélník Pravoúhelník je obecné označení pro čtverce a obdélníky. Pravoúhelník je
definovaný levým, pravým, horním a spodním okrajem. Volitelně může mít i
zaoblené rohy. Pravoúhelník nakreslíte editačním nástrojem pro
kreslení.
Elipsa nebo kružnice Elipsa je definována svým středem a poloměry ve vodorovném a svislém
směru. Jsou-li shodné oba poloměry, je výsledný tvar kružnice. Elipsu
nakreslíte editačním nástrojem pro kreslení.
Polygon
Polygon je definován svými propojenými vrcholy. Polygon může být uzavřen.
V takovém případě může být vyplněn. Vrcholy polygonu mohou být zaoblené. Lze
zvolit poloměr zaoblení. Tato jednoduchá a unikátní funkce umožňuje jasně
definovaným způsobem kreslit různé oblouky. Použití například při kreslení
dráhy potrubí. Polygon nakreslíte editačním nástrojem pro
kreslení.
Zeď
Zeď je podobně jako úsečka je definována dvěma body, počátečním a koncovým
bodem. Tyto body podle nastavení zdi orientovány na osu zdi nebo na levou či
pravou stranu zdi. Další důležitý parametr styl
zdi, který zahrnuje šířku zdi a typ čáry a výplně. Zdi se můžou na sebe
automaticky napojovat, a to v takovém případě, nakreslíte-li překřížení dvou
zdí, napojíte-li jejich konce, nebo když nakreslíte dvě zdi do tvaru písmene
T. Když nakreslíte zdi přes sebe, tak se zeď částečně smaže – takto
nakreslíte otvor ve zdi. Novou zeď nakreslíte editačním nástrojem pro
kreslení.
Blok (součástka)
Nový blok vložíte do výkresu editačním nástrojem pro kreslení. Také viz kapitola “BLOKY”.
Další možností jak vytvořit nový blok je použití funkce “Blok z prvků“.
Text
Text vložíte do výkresu editačním nástrojem pro
kreslení. Také viz kapitola
“Text ve výkresu”.
Spoj Spoj má minimálně počátečný a koncový bod. Tyto body můžou být spojeny s
bloky (součástkami), které mají vstupy. V případě, že je spoj oboustranně
spojený s bloky (součástkami), a je-li v parametrech spoje zaškrtnutá
volba ”Automatický spoj”, bude dráha spoje automaticky vygenerována
v závislosti na vzájemném natočení vstupů. Vzhled spoje je určený jeho
stylem.
Vstup
Vstup, umístěný v detailu bloku (součástky), určuje místo odkud může být
veden spoj z bloku. Vstup obsahuje směr, pod kterým má být přiveden spoj do
bloku (součástky). Vstup může být pojmenován textovým popisem, který lze i
zobrazit na výkresu.
Vzdálenost
Vzdálenost zobrazuje vzdálenost mezi dvěma body. Lze nadefinovat text, který
se bude zobrazovat před a za údajem o délce (např. X=10.0mm). Počet
desetinných míst údaje o délce se volí v parametrech výkresu.Vzdálenost může
mít i vzhled čáry, např. oboustranná šipka.
Výřez
Zobrazuje pohled z jedné do jiné části výkresu. Takovéto zobrazení je možné
pouze v případě, že je v jednom souboru najednou více výkresů anebo když je
k výkresu připojen výkres z jiného souboru jako takzvaná "externí
reference".
Bitmapový (rastrový) obrázek
Rastrový obrázek je definován svým počátečním bodem (vlevo nahoře) a
velikostí – buďto v absolutních hodnotách nebo v DPI rozlišení - bodů
(pixelů) na jeden palec (25,4mm). Rastrový obrázek lze otáčet i překlápět.
Do výkresu lze obrázek vložit funkci “vložit obrázek” nebo zkopírováním
z jiné aplikace pomocí schránky. Rastrový obrázek lze rozložit -
vektorizovat - blíže viz kapitola “Vektorizace”.
vektorový obrázek EMF (clipart)
EMF obrázek je definován svým počátečním bodem (vlevo nahoře) a velikostí.
Obrázek lze otáčet i překlápět. Do výkresu lze obrázek vložit funkci “vložit
obrázek” nebo zkopírováním z jiné aplikace pomocí schránky. EMF obrázek lze
rozložit na prvky.
Prvky se buďto kreslí, zadáním počátečního a koncového bodu:
Menu:
Upravit | Kreslit
V takovémto případě program vyzve k zadání prvního bodu na
výkresu (bod lze zadat myší nebo následně i číselnou hodnotou z klávesnice).
Poté zadejte druhý bod, který je možné opět zadat myší nebo číselnou hodnotou
přes klávenici.
nebo vkládají podle bodu vložení:
Menu:
Upravit | Vložit
V takovémto případě ukažte myší na místo kam chcete prvek vložit.
Je-li vybrán jeden nebo více prvků, tak v nabídce "Upravit
- Parametry" se ve vlastnostech prvků nabídnou možnosti prvku, při
vícenásobném výběru se nabídnou možnosti společné pro všechny vybrané prvky.
Styl čáry lze volit z nabídky stylů čar nebo ho lze definovat
těmito volbami:
šířka čáry
typ čáry (žádná, plná, čárkovaná, čerchovaná, tečkovaná,
atd...)
barva čáry (tip: Jestliže zvolíte bílou
barvu, tak bude sice čára na bílém pozadí neviditelná, ale vhodnější je
zvolit: typ čáry - žádná)
multičára (paralelní čáry) - všechny čárové
objekty (např. čáry, oblouky, kružnice, křivky, spoje) lze kreslit jako
vícenásobné čáry (až 20 paralelních čar). Kromě počtu paralelních čar lze
navolit rozteč mezi čarami a zarovnání podle směru vykreslovaní (doleva,
doprostřed, doprava).
Výplň a šraf lze volit z nabídky stylů výplní nebo ho
lze definovat těmito volbami:
Výplň - Barva - lze zvolit i bez výplně, v takovém případě bude prvek
průhledný
Průhlednost výplně
Barva šrafu
Šířka šrafu
Zvětšení šrafu
Upozornění: Pro editaci parametrů prvku, musí
být požadovaný prvek vybraný. Tlačítko "Zkopírovat do výchozích parametrů"
- aktuálně vybraná hodnota bude zapamatována a použije se při tvorbě nových
grafických prvků
Parametry bloku:
Pozice - Pozice osy bloku (počátku souřadnic určeného osami
bloku) na výkrese.
Natočení - Úhel natočení bloku vůči vodorovné ose
Zvětšení bloku - Do vstupního řádku velikosti vyplňte
relativní velikost ve vodorovném nebo svislém směru.
Zachovat poměr zvětšení – je-li volba zaškrtnutá, bude mít vždy
blok při různé velikosti vždy stejný poměr zvětšení ve vodorovném a svislém
směru. S výhodou lze tuto volbu použít u elektrotechnických značek, které
můžou mít na výkrese vůči sobě různou velikost, ale nesmějí být deformovány.
Blok lze zrcadlově překlopit - např. je-li značkou rohové
razítko výkresu, nemá smysl toho razítko překlápět, např. bloky obsahující
textový popis.
Násobek tloušťky čar – Koeficient, který určuje kolikrát je
při vykreslování bloku tlustší čáry. Pozn. nulový koeficient způsobí, že je
blok zobrazována tenkými čarami, nezávisle na zvětšení.
Zobrazovat osy. Je-li volba zaškrtnutá, bude mít blok svůj střed
os, podle kterého se určuje pozice bloku ve výkresu. Při manipulaci myší
můžete uchopit blok za tento střed.
Popis a hodnota - Ve vstupní řádce můžete zadat text, kterým
bude blok popsán (viz: Text ve výkresu a popisování bloků (součástek).
Popis i hodnotu lze zobrazovat spolu s blokem. Také můžete volit zda-li se
má popis nebo hodnota zobrazovat a jakým stylem písma.
Kategorie – pro každý blok můžete zvolit kategorii, která
je užitečná pro označování bloků, nebo pro výpis použitých bloků
(součástek). Pomocí funkce “Označení bloků” je možné označit bloky určité
kategorie.
Název - V dialogové řádce lze zadat název bloku. Tento název se
nikdy nezobrazuje na výkrese, ale slouží pro přehlednou orientaci.
Atributy
Poznámka:
S
výhodou lze použít jméno bloku pro zobrazení názvu vedle obrázku bloku
v knihovně. Pojmenování je potřebné pro seznam bloků.
Text vložíte do výkresu editačním nástrojem pro
kreslení. V případě, že je vybraný jen jeden prvek typu "text",
můžete v nabídce volbou "Upravit -Parametry" zvolit dialogové okno pro
psaní textu a volby písma. Program SchémataCAD umožňuje na libovolné
místo vkládat text. U textového prvků můžete volit následující hodnoty:
Text - Text může být i víceřádkový.
Natočení - Vložený text lze podle potřeby
otočit o libovolný úhel.
Pozice - levý horní bod umístění textu ve výkresu
Styl textu - typ písma textu
Dále lze definovat styl písma:
Velikost textu - lze zadat jako libovolné kladné číslo. Toto číslo
vyjadřuje skutečnost velikost textu.
Písmo - lze volit z písem nabízených systémem MS WINDOWS. Standardně
jsou v MS WINDOWS obsaženy minimálně tyto písma: Arial, Courier
New
nebo Times New Roman
Typ písma - písma můžete nastavit typ písma (tučné,
kurzíva, tučná kurzíva), dále zda je písmo podtržené či
přeškrtnuté.
Barva písma a barva pozadí písma
Popisování bloků (součástek)
Při tvorbě popisu bloků je možné použít tyto dva postupy:
Pomocí textového pole. Ke každému bloku lze přiřadit až
osm textových polí. Každé textové pole může obsahovat více položek (např. popis, hodnota,
volitelné atributy), které jsou zobrazené pod sebou na jednotlivých řádcích.
Každé textové pole může míst vlastní typ písma zvoleného z výběrů stylů
písem.
Obrázek: Příklad voleb jednotlivého textového pole
Další možnost popisu bloků je pomocí zobrazení
volitelných atributů bloku. Jestliže definujete text v detailu bloku, lze
jednoduše nastavit automatické zobrazování dalších volitelných atributů
bloku. Např. pro zobrazení atributu nazvaného A s hodnotou 10 stačí
v detailu nadefinovat text A. Pak po uzavření detailu se místo textu A
zobrazí text 10. Je ale potřeba nedefinovat v parametrech bloku atribut A
s hodnotou 10. Výhoda tohoto postupu je, že pro každý text je možné nastavit
jiný font.
Obrázek: Příklad výběru položek do textového pole
Při poklepání (dvojkliku) na konkrétní položku se otevře
editační okno pro editaci jednotlivého popisu, například zde "F2":
Proměnné můžou výrazně zefektivnit používání softwaru SchémataCAD. Proměnné
lze vložit do libovolných textů a software SchémataCAD při vykreslovaní výkresu
tyto proměnné automatizovaně přepočítá a převede na jejich finální podobu,
například proměnná [/<výkres:měřítko>\] se vykreslí jako 1:1. Níže
je tabulka všech proměnných, které software SchémataCAD umí zobrazit. Proměnné
mají ohraničení specifickými závorkami [/< a >\]. V případě, že
není výraz platný, tak se zobrazí #ERROR# . V případě, že je sice výraz platný,
ale reference odkazuje na neexistující blok, tak se zobrazí #REF_ERROR#
Proměnné lze rozdělit na dvě základní skupiny:
proměnné můžou zobrazovat řadu parametrů výkresu, jako je čas,
datum, formát výkresu, měřítko, atd....
nebo proměnné můžou zobrazovat parametry prvků, ve kterých jsou
nadefinovány. V případě že jsou proměnné uvnitř bloku, tak zobrazují údaje o
bloku, ke kterému přísluší.
Někdy se může hodit obecná volba u všech proměnných: Možnost najednou
vypsat/opakovat proměnnou pro všechny výkresy(které jsou ve společném
jednom souboru). Tato volba zopakuje proměnnou pod sebou pro všechny výkresy
v souboru. Vhodné pro automatické generování jedné společné tabulky s údaji o všech
výkresech v souboru, např. seznam měřítek, formátů, názvů, atd.
Jednou z výhod proměnných je jejich využití pro křížové reference. Tyto
reference fungují mezi bloky, které jsou ve společné skupině bloků. Příklad
skupiny bloků je cívka stykače a její příslušné kontakty - více viz v ukázkových
příkladech. Znak křížové reference je # . Před tímto znakem # může ještě
být číslo bloku např 2# (ve skupině bloků), na který se má reference
odkazovat. Pokud číslo není bloku není zadáno, tak se odkazuje reference na
druhý blok ve skupině bloků (která ale musí mít právě dva bloky ve skupině).
Seznam
proměnných
formát proměnné
popis proměnné
Může být jako reference: V případě že
jsou minimálně dva bloky v jedné skupině bloků, tak se tyto bloky můžou
odkazovat navzájem na sebe
česky
slovensky
anglicky
[/<soubor:název>\]
[/<súbor:názov>\]
[/<file:name>\]
název(bez cesty/adresáře/přípony) aktuálně otevřeného
souboru, např. TEST když je otevřený soubor
c:\users\admin\TEST.sch
-
[/<soubor:adresář>\]
[/<soubor:cesta>\]
[/<súbor:adresár>\]
[/<súbor:cesta>\]
[/<file:path>\]
cesta/adresář(bez názvu souboru) aktuálně otevřeného
souboru, např. c:\users\admin\ když je otevřený soubor
c:\users\admin\TEST.sch
-
[/<soubor:datum>\]
[/<súbor:dátum>\]
[/<file:date>\]
datum posledního uložení aktuálně otevřeného souboru.
Poznámka: Je to datum kdy byl soubor skutečně uložen a nemá na to vliv
operační systém, který případně také umožňuje měnit čas a datum u
souborů.
-
[/<soubor:čas>\]
[/<súbor:čas>\]
[/<file:time>\]
čas posledního uložení aktuálně otevřeného souboru.
Poznámka: Je to čas kdy byl soubor skutečně uložen a nemá na to vliv
operační systém, který případně také umožňuje měnit čas a datum u
souborů.
-
[/<výkres:komentář>\]
[/<výkres:komentár>\]
[/<drawing:comment>\]
komentář k výkresu, který lze nastavit v parametrech výkresu nebo
před uložením souboru v okně "Uložit jako..."
-
[/<výkres:atribut:ID>\]
[/<výkres:atribút:ID>\]
[/<drawing:attribute:ID>\]
zvolený atribut výkresu, který lze nadefinovat v parametrech
výkresu. Pozor! Je potřeba atribut specifikovat, např. pro atribut
ID
takto: [/<výkres:atribut:ID>\]
-
[/<výkres:počet>\]
[/<výkres:počet>\]
[/<drawing:count>\]
počet výkresů v aktuálním souboru. Pozor! Není to počet
stránek ve výkresu, těch může mít každý výkres jiný počet. Více výkresů
v jednom souboru viz: Správce výkresů.
-
[/<výkres:seznam:hladina>\]
[/<výkres:zoznam:hladina>\]
[/<drawing:list:layer>\]
seznam všech názvů hladin (pod sebou, každý název bude na novém
řádku)
[/<výkres:seznam:hladina:tisk>\]
[/<výkres:zoznam:hladina:tlač>\]
[/<drawing:list:layer:print>\]
seznam názvů hladin, které jsou tisknutelné (pod sebou, každý
název bude na nové řádku)
[/<výkres:seznam:stránka>\]
[/<výkres:zoznam:strana>\]
[/<drawing:list:page>\]
seznam všech názvů stránek (pod sebou, každý název bude na nové
řádku)
[/<výkres:seznam:stránka:tisk>\]
[/<výkres:zoznam:strana:tlač>\]
[/<drawing:list:page:print>\]
seznam názvů stránek, které jsou tisknutelné (pod sebou, každý
název bude na nové řádku)
[/<výkres:seznam:styl:čára>\]
[/<výkres:zoznam:štýl:čiara>\]
[/<drawing:list:style:line>\]
seznam všech stylů čar ve výkresu (pod sebou, každý název bude na
nové řádku)
[/<výkres:seznam:styl:výplň>\]
[/<výkres:zoznam:štýl:výplň>\]
[/<drawing:list:style:fill>\]
seznam všech stylů výplní (a šrafů) ve výkresu (pod sebou, každý
název bude na nové řádku)
[/<výkres:seznam:styl:písmo>\]
[/<výkres:zoznam:štýl:písmo>\]
[/<drawing:list:style:font>\]
seznam všech stylů písem ve výkresu (pod sebou, každý název bude
na nové řádku)
- jsou to uživatelem pojmenované styly písma, nikoliv názvy fontů
[/<výkres:seznam:styl:spoj>\]
[/<výkres:zoznam:štýl:spoj>\]
[/<drawing:list:style:link>\]
seznam všech stylů spojů ve výkresu (pod sebou, každý název bude
na nové řádku)
[/<výkres:seznam:styl:zeď>\]
[/<výkres:zoznam:štýl:stena>\]
[/<drawing:list:style:wall>\]
seznam všech stylů zdí ve výkresu (pod sebou, každý název bude na
nové řádku)
[/<výkres:název>\]
[/<výkres:názov>\]
[/<drawing:name>\]
Jméno aktuálního výkresu. Pozor, není to jméno souboru. Jméno
výkresu se volí v parametrech výkresu.
-
[/<výkres:pořadí>\]
[/<výkres:poradie>\]
[/<drawing:order>\]
Pořadí aktuálního výkresu v případě že je více výkresů v jednom
souboru.
-
[/<výkres:měřítko>\]
[/<výkres:merítko>\]
[/<drawing:scale>\]
Měřítko výkresu, např. 1:1
-
[/<formát:x>\]
[/<formát:x>\]
[/<format:x>\]
Šířka stránky výkresu (v milimetrech), včetně netisknutelných
okrajů. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to šířka jedné dlaždice (včetně
netisknutelných okrajů)
-
[/<formát:y>\]
[/<formát:y>\]
[/<format:y>\]
Výška stránky výkresu (v milimetrech), včetně netisknutelných
okrajů. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to výška jedné dlaždic (včetně
netisknutelných okrajů)
-
[/<formát:název>\]
[/<formát:názov>\]
[/<format:name>\]
Název formátu výkresu, například A4, když je nastavený formát
výkresu 297 x 210 mm. Když je formát atypický, tak se nezobrazuje žádný
text.
-
[/<formát:viditelný:x>\]
[/<formát:viditeľný:x>\]
[/<format:visible:x>\]
Šířka viditelné/tisknutelné stránky výkresu (v milimetrech).
Většinou je toto číslo menší než formát výkresu, neboť je potřeba
uvažovat netisknutelné okraje, které jen málokterá tiskárna může mít
nulové. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to šířka jedné dlaždice
-
[/<formát:viditelný:y>\]
[/<formát:viditeľný:y>\]
[/<format:visible:y>\]
Výška viditelné/tisknutelné stránky výkresu (v milimetrech).
Většinou je toto číslo menší než formát výkresu, neboť je potřeba
uvažovat netisknutelné okraje, které jen málokterá tiskárna může mít
nulové. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to výška jedné dlaždice
-
[/<formát:okraje:x>\]
[/<formát:okraje:x>\]
[/<format:margins:x>\]
Okraje vlevo a vpravo (v milimetrech) kolem viditelné/tisknutelné
plochy výkresu. Netisknutelné okraje jen málokterá tiskárna může mít
nulové.
-
[/<formát:okraje:y>\]
[/<formát:okraje:y>\]
[/<format:margins:y>\]
Okraje nahoře a dole (v milimetrech) kolem viditelné/tisknutelné
plochy výkresu. Netisknutelné okraje jen málokterá tiskárna může mít
nulové.
-
|[/<stránka:název>\]
[/<strana:názov>\]
[/<page:name>\]
Název stránky, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na název stránky bloku
č.2 takto: [/<2#stránka:název>\]
[/<stránka:pořadí>\]
[/<strana:poradie>\]
[/<page:order>\]
Pořadí/pozice stránky (včetně netisknutelných stránek), na
které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na pořadí stránky bloku
č.2 takto: [/<2#stránka:pořadí>\]
[/<stránka:pořadí:tisk>\]
[/<strana:poradie:tlač>\]
[/<page:order:print>\]
Pořadí/pozice stránky pro tisk, na které se nachází tato proměnná.
Tato volba bere úvahu netisknutelné stránky.
[/<stránka:počet>\]
[/<strana:počet>\]
[/<page:count>\]
Celkový počet stránek výkresu (včetně netisknutelných stránek)
Pozor, není to celkový počet výkresů v jednom souboru - viz: Správce výkresů.
-
[/<stránka:počet:tisk>\]
[/<strana:počet:tlač>\]
[/<page:count:print>\]
Celkový počet stránek výkresu pro tisk. Tato volba bere úvahu
netisknutelné stránky.
Pozor, není to celkový počet výkresů v jednom souboru - viz: Správce výkresů.
[/<dlaždice:x>\]
[/<dlaždica:x>\]
[/<tile:x>\]
Číslo dlaždice (počítáno zleva směrem doprava), na které se
nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku
č.2 takto: [/<2#dlaždice:x>\]
[/<dlaždice:y>\]
[/<dlaždica:y>\]
[/<tile:y>\]
Číslo dlaždice (počítáno ze shora směrem dolů), na které se
nachází tato proměnná
například blok č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku č.2
takto: [/<2#dlaždice:y>\]
[/<dlaždice:počet>\]
[/<dlaždica:počet>\]
[/<tile:count>\]
Celkový počet dlaždic na výkresu
-
[/<dlaždice:počet:x>\]
[/<dlaždica:počet:x>\]
[/<tile:count:x>\]
Počet dlaždic ve vodorovném směru (vedle sebe)
-
[/<dlaždice:počet:y>\]
[/<dlaždica:počet:y>\]
[/<tile:count:y>\]
Počet dlaždic ve svislém směru (nad sebou)
-
[/<dlaždice:pořadí:x>\]
[/<dlaždica:poradie:x>\]
[/<tile:order:x>\]
Číslo dlaždice (počítáno zleva směrem doprava a po řádkách
postupně dolů), na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku
č.2 takto: [/<2#dlaždice:pořadí:x>\]
[/<dlaždice:pořadí:y>\]
[/<dlaždica:poradie:y>\]
[/<tile:order:y>\]
Číslo dlaždice (počítáno ze shora směrem dolů a po sloupcích
postupně doprava), na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku
č.2 takto: [/<2#dlaždice:pořadí:y>\]
[/<sektor>\]
[/<sektor>\]
[/<sector>\]
Číslo sektoru, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na sektor bloku č.2
takto: [/<2#sektor>\]
[/<sektor:x>\]
[/<sektor:x>\]
[/<sector:x>\]
Číslo sloupce sektoru (který se zvyšuje směrem doprava), na
které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na sektor bloku č.2
takto: [/<2#sektor:x>\]
[/<sektor:y>\]
[/<sektor:y>\]
[/<sector:y>\]
Číslo řádku sektoru (který se zvyšuje směrem dolů), na které
se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na sektor bloku č.2
takto: [/<2#sektor:y>\]
[/<sektor:počet:x>\]
[/<sektor:počet:x>\]
[/<sector:count:x>\]
Celkový počet sloupců sektorů (vodorovný směr - zleva doprava)
-
[/<sektor:počet:y>\]
[/<sektor:počet:y>\]
[/<sector:count:y>\]
Celkový počet řádků sektorů (svislý směr - ze shora dolů)
-
[/<sektor:začátek:x>\]
[/<sektor:začiatok:x>\]
[/<sector:begin:x:>\]
Začátek prvního sloupce sektoru od okraje stránky (vodorovný směr
- zleva doprava)
-
[/<sektor:začátek:y>\]
[/<sektor:začiatok:y>\]
[/<sector:begin:y:>\]
Začátek prvního řádku sektoru od okraje stránky (svislý směr - ze
shora dolů)
-
[/<sektor:krok:x>\]
[/<sektor:krok:x>\]
[/<sector:step:x:>\]
Krok sloupce sektoru (vodorovný směr - zleva doprava)
-
[/<sektor:krok:y>\]
[/<sektor:krok:y>\]
[/<sector:step:y:>\]
Krok řádku sektoru (svislý směr - ze shora dolů)
-
[/<hladina:název>\]
[/<hladina:názov>\]
[/<layer:name>\]
Název hladiny/vrstvy, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na název hladiny/vrstvy
bloku č.2 takto: [/<2#hladina:název>\]
[/<hladina:výška>\]
[/<hladina:výška>\]
[/<layer:height>\]
Výška hladiny/vrstvy, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na výšku hladiny/vrstvy
bloku č.2 takto: [/<2#hladina:výška>\]
[/<blok:název>\]
[/<blok:názov>\]
[/<block:name>\]
Jméno bloku, ve kterém se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje jménu bloku č.2
takto: [/<2#blok:název>\]
[/<blok:popis>\]
[/<blok:popis>\]
[/<block:description>\]
Popis bloku, ve kterém se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje popis bloku č.2
takto: [/<2#blok:popis>\]
[/<blok:hodnota>\]
[/<blok:hodnota>\]
[/<block:value>\]
Hodnota bloku, ve kterém se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje hodnotu bloku č.2
takto: [/<2#blok:hodnota>\]
[/<blok:atribut:ID>\]
[/<blok:atribút:ID>\]
[/<block:attribute:ID>\]
Zvolený atribut bloku, který lze nadefinovat v parametrech bloku.
Pozor! Je potřeba atribut specifikovat, např. pro atribut
ID
takto: [/<blok:atribut:ID>\]
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje atribut
ID bloku č.2
takto: [/<2#blok:atribut:ID>\]
[/<spoj:popis>\]
[/<spoj:popis>\]
[/<link:description>\]
Popis spoje, ve kterém se nachází tato proměnná.
Tuto proměnnou lze umístit:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] b) nebo do atributu spoje
[/<spoj:styl>\]
[/<spoj:štýl>\]
[/<link:description>\]
Styl spoje, ve kterém se nachází tato proměnná.
Tuto proměnnou lze umístit:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] b) nebo do atributu spoje
[/<spoj:atribut:ID>\]
[/<spoj:atribút:ID>\]
[/<link:attribute:ID>\]
Zvolený atribut spoje, který lze nadefinovat v parametrech spoje.
Pozor! Je potřeba atribut specifikovat, např. pro atribut
ID
takto: [/<blok:atribut:ID>\]
Tuto proměnnou lze umístit:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] b) nebo do atributu spoje
[/<vstup:název>\]
[/<vstup:názov>\]
[/<input:name>\]
Název vstupu
Tuto proměnnou lze použít:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] - pak ve
vygenerovaném seznamu budou viditelné názvy vstupů
b) anebo je vhodné název vstupu doplnit do atributu popisu spoje
(i opakovaně - pro oba konce spoje). Potom se v atributu popisu spoje
automaticky zobrazí název vstupu kam je spoj připojený. Obdobně do
atributu popisu lze doplnit (i opakovaně - pro oba konce spoje) názvy,
popisy a hodnoty připojených bloků ke spoji
[/<seznam:reference>\]
[/<zoznam:referencie>\]
[/<list:references>\]
Sestaví a oddělí po řádcích seznam bloků, které jsou
spojené ve stejně skupině.
Příklad použití této proměnné: [/<seznam:reference>\][/<blok:popis>\]:
[/<sektor>\] - tento příklad opakovaně po řádcích vygeneruje popisy
bloků a sektory, kde se nacházejí bloky spojené do stejné skupiny
[/<seznam:vstupy>\]
[/<zoznam:vstupy>\]
[/<list:inputs>\]
Sestaví a oddělí po řádcích seznam připojených spojů na vstupy
bloku.
Příklad použití této proměnné: [/<seznam:vstupy>\][/<vstup:název>\]:
[/<spoj:popis>\] - tento příklad opakovaně po řádcích vygeneruje název
vstupu a název spoje
Styly výrazně urychlují práci při kreslení. Hladní význam
stylů je v tom, že řada prvků na výkresu má opakovaně zcela shodné vlastnosti -
např. několik typů čar, písem. Čáry, výplně a texty není nutné kreslit pomocí
stylů, ale i přesto styly je vhodné používat. Styly zdí a spojů je nutné kreslit
pomocí stylů.
Dialogové okno definice stylu čáry nabízí následující volby:
Název stylu
Předdefinovaný typ stylu čáry
Vlastní typ čáry - uživatel si může nadefinovat
libovolný styl čáry. Na editační řádce lze zadat délky - intervaly, kdy se
vykreslí anebo nekreslí čára. Např.: 3 -3 6 -6 znamená: Délka čáry 3,
mezera 3, délka čáry 6, mezera 6.
Měřítku typu čáry - určuje relativní podélné
natažení vzoru čáry (1 je normální velikost)
Šířka čáry
Barva čáry
Vzor čáry - tato funkce zobrazí uživatelem
nadefinovaný symbol opakovaně po celé délce čáry anebo na začátku a konci.
Vzor čáry - Použít barvu čáry - převezme se barva
stylu čáry, jinak se použije barva nadefinovaná ve vzoru
Vzor čáry - Použít šířku čáry - převezme se šířka
stylu čáry, jinak se použije šířka nadefinovaná vzoru
Vzor čáry - Typ vzoru - opakovaný
vzor, vzor pouze na začátku (např. jednosměrná šipka), vzor pouze
na začátku a na konci (např. obousměrná šipka)
Vzor čáry - První krok a mezikrok - pouze
pro opakovaný vzor
Editovat vzor - Při editovaní vzoru čáry se
postupuje obdobným způsobem jako při editaci bloku.
Software SchémataCAD je plně kompatibilní se styly čar z AutoCADu, včetně
komplexních čar, např. čáry s vlnovkou. Mezi styly čar můžete přidat definiční
soubory čar *.lin . Komplexní čáry jsou spojené s čárovým SHX písmem,
které vykresluje opakované symboly. Tyto typy čar se používají například pro
kreslení různých typů inženýrských sití.
Dialogové okno definice stylu výplně nabízí následující
volby:
Název stylu
Barva výplně - není-li tato volba zaškrtnuta, tak
je prvek průhledný
Šraf a jeho typ - není-li tato volba zaškrtnuta,
tak není prvek vyšrafovaný
Předdefinovaný typ šrafu
Vlastní typ šrafu - uživatel si může nadefinovat
libovolný vzor šrafu. Při editovaní šrafu se postupuje obdobným způsobem
jako při editaci bloku. Šraf se opakuje v modulu obdélníku, který je
automaticky uřčen dle velikosti editovaného šrafu.
Barva šrafu (Pozn. šraf je vždy jednobarevný)
Násobek šířky čar šrafu (1 je normální velikost)
Násobek velikost šrafu - určuje relativní zvětšení vzoru
šrafu (1 je normální velikost)
Software SchémataCAD je plně kompatibilní se styly šrafů z AutoCADu. Mezi styly
šrafů můžete přidat definiční soubory šrafů *.pat . Šrafy lze i editovat
a vytvářet si vlastní definice šrafů.
Dialogové okno definice stylu písma nabízí následující volby:
Název stylu
Písmo - typ písma z nabídky písem TTF
nainstalovaných na počítači a písem SHX. Písma uvedená z závorkách jsou
speciální nestandardní písma, která nepodporují kódování UNICODE. Takováto
písma není vhodné používat
kurzíva, tučné, přeškrtnuté, podtržené - typ řezu
písma
Barva písma
Barva pozadí - barva výplně pod písmem
Typy fontů
Software SchémataCAD je plně kompatibilní se styly písem TTF a styly SHX z
AutoCADu. Mezi styly písem můžete přidat definiční soubory písem *.shx
(binární, kompilovaný soubor) nebo *,shp (textový formát souboru).
Písmo TTF se skládá z vyplněných ploch, zatímco písmo SHX je čárové písmo.
Postup jak kreslit zdi: Zkopírováním zdi mezi výkresy
se zkopíruje i styl zdi. Takto je například vhodné nakopírovat vzorové styly zdí
s pojmenovanými styly do knihovny. Poté zkopírujte vzorovou zeď z knihovny do
nového výkresu. Tím se přidá požadovaný styl zdi do výkresu a dále zvolte symbol
zdi pro kreslení nových zdí.
S prvky lze provádět širokou škálu potřebných editačních
operací: Prvky lze překlopit
zrcadlově vodorovně nebo svisle, změnit velikost, přesunout do
popředí nebo do pozadí, otočit kolmo nebo o určitý úhel nebo
vycentrovat
podle vodorovné a svislé osy. Také lze měnit
zvětšení. Speciální funkce Rozšíření nebo zúžení
jsou určeny pro pohodlný posun velkých částí výkresu. Z vybraných prvků lze Sestavit nový blok (součástku). Viz také:
Schránka - její použití,
Modifikace prvků
Funkcí o krok zpět vrátíte poslední editační operaci. Pokud
je položka menu zšednutá, funkci "o krok zpět" nelze vyvolat. Pokud byla
funkce o krok zpět vyvolána omylem, je možno ji vrátit volbou Znovu.
Takto je možno vrátit až 100 posledních kroků zpět
Touto volbou vrátíte zpátky změny, které byly vyvolány
nechtěně funkcí o krok zpět. Podobně jako funkce o krok zpět
i tato funkce si pamatuje až 100 posledních změn.
VOLBA POŘADÍ VYKRESLOVÁNÍ PRVKŮ
Menu:
Upravit | Pořadí
Pomocí těchto voleb můžete ovlivňovat pořadí překrývání
prvků. Prvky se překrývají v takovém pořadí, v jakém jste je nakreslili.
Poslední nakreslený prvek je úplně nahoře a může zakrývat všechny ostatní. Navíc
jsou na sobě naskládané postupně jednotlivé hladiny. Prvky ve výkresu se
vykreslují v pořadí, ve kterém byly vytvořeny. V případě, že se prvky navzájem
překrývají, lze pořadí jejich překrytí ovlivnit následujícími volbami:
Prvek do popředí (nahoru) Prvek se bude kreslit jako poslední. Znamená to, že bude v popředí, nad
prvky pod ním. Například jestliže do popředí dáte obdélník s plnou výplní,
nebude čára za ním protínat výplň. Prvek přemístíte nad všechny ostatní
prvky.
Prvek do pozadí (dolů) Prvek se bude kreslit jako první. Prvek se přemístí pod všechny ostatní
prvky. Prvky, které se budou vykreslovat po vykreslení tohoto prvku, mohou
tento prvek překreslit.
Tato funkce prohodí počáteční a koncový bod u čáry nebo
křivky. Funkce je potřebná v případě jednosměrného typu čáry (např. šipky). U
bitmapy provede inverzi barev (kromě JPG bitmapy).
Vybrané prvky budou otočeny zrcadlově ve vodorovném nebo
svislém směru. Poznámka: Nemohou být překlopeny některé prvky: text a také blok,
který má ve vlastnostech zákaz zrcadlení.
Menu:
Upravit | Centruj
podle vodorovné / svislé osy
Volbu centrování zvolíte z nabídky volbou "Úpravy - Centrovat
podle vodorovné osy nebo svislé osy" – tzn. podle počátku souřadnic.. Vybrané
prvky budou vycentrováním vystředěné podle zvolené osy. Jestliže centrujete blok
a blok má nastavené osy, vycentruje se podle svých
nadefinovaných os.
Jednotlivé prvky můžete otáčet. Buďto zadáte myší referenční
bod, kolem kterého pak prvek otočíte. Dále je možné použít přímo funkce na
otočení vlevo nebo vpravo o 90°.
součet (OR) - sečte vzájemně se překrývající
polygony do jednoho výsledného polygonu.
průnik (AND) - vypočte součin polygonů, jinými
slovy vypočte oblast překrývání společnou pro oba polygony.
rozdíl (XOR) - odečte od sebe místa, kde se
polygony navzájem překrývají, například čtverec a kruh přes sebe mají za
výsledek kruhovou díru ve čtverci.
Pro provedení těchto operací je potřeba aby najdou byly
vybrány nejméně dva uzavřené a vyplněné objekty (např. polygony), které se
vzájemně překrývají.
Sloučení do jednoho polygonu a rozdíl (XOR) jsou velmi
podobné funkce. Výhoda sloučení je, že polygony zůstanou zachovány v původním
nezměněném tvaru, akorát jsou sloučené do jedné společné grafické entity. Oproti
tomu funkce "Rozdíl (XOR)" je výpočet, který od sebe původní polygony odečte a
vypočte nový polygon.
Dialogové okno Transformace je na horní liště a nabízí
některé změny vybraných prvků:
Pozice - Posunutí. Pomocí tohoto dialogového okna můžete
s prvkem nebo více vybranými prvky posunovat
Posun na konkrétní pozici - nastavené hodnoty budou novými
souřadnicemi bodu. Pokud chcete, aby například levý horní roh prvku ležel na
souřadnici [10, 10], nastavte hodnoty Xmin=10 a Ymin=10.
Posun o určitou hodnotu - volba relativní pozice – dx a dy. Prvek
bude posunut o nastavenou hodnotu.
Rozměry – změna velikosti - lze měnit rozměr relativně nebo
absolutně.
Absolutní velikost- Další možností použití je změna velikosti
prvku nastavením konkrétních hodnot. Zadejte absolutní velikost prvku.
Změna velikosti - dx, dy - rozdíl nové a původní velikosti
Zvětšení – změna velikosti v %
Poměrnou hodnotou - Další možností použití je změna velikosti
prvku podle poměrného vyjádření. Pokud nastavíte hodnotu 100%, zůstane prvek
stejný. Menší hodnoty prvek zmenší, větší hodnoty prvek zvětší.
Otočení – otočení o zadaný úhel - Tato funkce otočí vybrané
prvky o zvolený úhel (kladný úhel je proti směru hodinových ručiček).
Při otočení prvku typu obdélník a kružnice bude změněn na typ
Polygon.
K přenášení prvků mezi výkresy v programu SchémataCAD
nebo mezi programem SchémataCAD
a ostatními aplikacemi použijte schránku (clipboard). Pod pojmem schránka
si lze představit paměť, do které lze ukládat data - v případě programu
SchémataCAD vybrané prvky. Takto uložené prvky lze opět vložit do výkresu.
Typickým příkladem použití schránky je kopírování již dříve nakreslených částí
výkresu. Pomocí schránky takto můžete sestavit nový výkres z již nakreslených
výkresů.
Zkopírování do schránky
Menu:
Editace | Kopírovat
Touto volbou zkopírujete vybraný prvek nebo prvky z výkresu
do schránky. Do schránky se vybrané prvky vkládají standardními kombinacemi
kláves nebo volbami v menu Editace | Kopírovat a Editace | Vyjmout. Rychlejší je
použití horké klávesy Ctrl+C
nebo přes nabídku vyvolanou pravým tlačítkem myši. Pokud byl ve schránce nějaký
jiný prvek nebo data, nový prvek jej nahradí. Data se ve schránce ukládají ve
vlastním formátu programu SchémataCAD. Při kopírování textu se navíc do
schránky uloží data ve formátu textu. Pokud vkládáte do schránky EMF obrázek,
uloží se i jako formát Windows Metafile (EMF). Pokud vkládáte do schránky prvek
BMP - bitová mapa, uloží se i jako bitová mapa.
Menu:
Editace | Kopírovat s
referenčním bodem
Funkce kopírování s referenčním bodem je rozšířená varianta
kopírování. Napřed myší zvolíte referenční bod a poté se výběr zkopíruje do
schránky. Výhoda tohoto kopírování je pří vkládání, kdy se zkopírované objekty
vloží právě podle tohoto referenčního bodu.
Jak vytvořit kopii
Pokud má být ve výkresu několik stejných prvků, je výhodné
další vytvořit kopií jednoho místo toho, abyste každý prvek znovu a znovu
kreslili. Program SchémataCAD nabízí několik možnosti kopírování prvků:
Použití schránky - Vybraný prvek nebo skupinu prvků vložíte do
schránky několika způsoby. Nejjednodušší je stisk CTRL+C. Stiskem CTRL+V
vložíte prvek do výkresu.
Duplikování - Další možností pro vytvoření kopie prvku je jeho
duplikování. Vyberte prvek nebo několik prvků a vyvolejte funkci duplikování
(stisk Ctrl-D nebo volba v menu Editace | Duplikovat)..
Přenesením myší – Uchopte prvek myší a posuňte jej. Přitom ale
držte stisknutou klávesu CTRL. Po uvolnění levého tlačítka myši se vytvoří
kopie uchopeného prvku.
Vyjmutí do schránky
Menu:
Editace | Vyjmout
Touto volbou vymažete vybraný prvek nebo skupinu prvků a
přenesete je do schránky. Pokud byl ve schránce nějaký jiný prvek nebo data,
nový prvek jej nahradí. Vybrané prvky vyjmete volbou "Editace - Vyjmout".
Rychlejší je použití horké klávesy Ctrl+X nebo přes nabídku
vyvolanou pravým tlačítkem myši.
Vymazat
Menu:
Editace | Vymazat
Touto volbou zrušíte vybraný prvek nebo skupinu prvků. Funkci
zvolíte volbou "Editace - Vymazat". Rychlejší je použití horké
klávesy Del nebo přes nabídku vyvolanou pravým tlačítkem myši. Smazaný
prvek je možno obnovit funkcí o krok zpět.
Vložení ze schránky
Menu:
Editace | Vložit
Do výkresu se obsah schránky vkládá:
klávesou Ctrl+Vnebo Shift+Insert
Volbou v menu Editace | Vložit
přes nabídku vyvolanou pravým tlačítkem myši.
Po zvolení funkce vložení se změní ukazatel myši na symbol
vložení. Zároveň se vykreslí obrys vkládaného objektu. Při pohybu
ukazatele myši se obrys posouvá. Po následném stisku levého tlačítka myši se
vloží obsah schránky do výkresu. Prvky budou vloženy přímo pod ukazatel myši.
V případě, že je aktivovaná pomocná
mřížka, vyrovnají se vkládané prvky na nejbližší místo určené mřížkou.
Mřížku lze i během vkládání příslušnou horkou klávesou aktivovat.
Program SchémataCAD také vkládá ze schránky formát
“Metasoubor Windows” (Windows Metafile - EMF/WMF)
a bitovou mapu BMP.
Funkce provede zdvojení výběru prvků . Je to vlastně
ekvivalent zkopírování a bezprostředního vložení vybraných prvků. Zdvojení prvků
je nejjednodušším způsobem jak vytvořit kopii.Touto volbou se vybraný prvek nebo
skupina prvků zkopíruje přímo do výkresu bez uložení do schránky. Myši napřed
zvolíte referenční (zdrojový) bod duplikování a poté cílový bod duplikování.
Funkce provede zopakování výběru prvků. V dialogovém okně
napřed zadejte počet opakování. Poté graficky myší vyberte referenční bod a
nakonec opět myší zvolte směr a krok.
Vybrat prvky lze přímo myší (blíže viz kapitola o použití
myši) nebo funkcemi v nabídce
Editace funkci Vybrat vše,Inverze výběru,
Výběr….
Výběr všech prvků
Menu:
Editace | Vybrat vše
Touto volbou vyberete všechny prvky ve všech hladinách, které
nejsou zamknuté.
Inverze výběru
Menu:
Editace | Inverze
výběru
Touto volbou se zruší výběr všech prvků, které byly vybrané,
a původně nevybrané se vyberou. Funkce je užitečná, pokud potřebujeme například
vybrat všechny prvky kromě jednoho. Vyberte jeden prvek a pak použijte inverzi
výběru.
Selektivní výběr prvků – filtr
Menu:
Editace | Vybrat
Další funkcí pro výběr je Selektivní výběr prvků – filtr.
Dialogové okno výběru otevřete funkcí Editace – Vybrat…. Program
nabízí volby pro oddělený výběr podle typů prvků. Lze zvolit jednu ze čtyř
funkcí:
V knihovně lze hledat podle části názvu značky. Výsledek
hledání se zobrazí tak, že se otevřou větve s nalezenými bloky. Názvy nalezených
bloků jsou označeny tučně. Na výkresu se výsledek hledání se zobrazí tak, že se
označí nalezené bloky.
Vložení obrázku je způsob, jak vložit do programu
SchémataCAD obrázky a výkresy, které byly vytvořeny v jiných programech.
Příkladem vloženého obrázku může být podpis nebo logo firmy vytvořené v jiné
aplikaci. Lze vložit:
vektorový obrázek formátu WMF nebo EMF
(soubory typu *.WMF, *.EMF - Windows Metafile). WMF nebo EMF
lze rozložit na jednotlivé prvky: Z obrázku typu WMF enbo EMF
lze příkazem ”Blok-rozložit” vytvořit blok, ve kterém jsou
obsaženy grafické prvky, které tvořily obrázek. Tento blok lze
dále rozložit na samotné grafické prvky.
rastrový obrázek (soubory typu BMP, JPEG,
TIFF, GIF, PNG - bitmapy)..Oproti EMF obrázku nelze rozložit
bitmapový obrázek na prvky, ale bitmapový obrázek (černobílý i
barevný) může být programem SchémataCADvektorizován.
Další možností vkládání obrázků je použití schránky nebo
pomocí skeneru. Otevření výkresu ve formátu DWG nebo DXF (AutoCAD) je na
jiném místě programu funkcí Soubor – Otevřít.
Skenováním se rozumí načtení papírového dokumentu (výkresu)
pomocí skeneru do programu SchémataCAD. Program SchémataCAD
komunikuje se skenery, které jsou standardně nainstalovány v MS WINDOWS
(ovladače typu WIA nebo TWAIN).
Před vlastním skenováním je možné zvolit skener funkcí na
vybrání skeneru. Jestliže spustíte funkci skenování otevře se dialogové okno pro
výběr parametrů skeneru. Toto dialogové okno je nezávislé na programu
SchémataCAD, je součástí instalace skeneru. Může být v angličtině. V
případě, že se objeví chybové hlášení, zkontrolujte zapojení skeneru.
Menu:
Soubor | Naskenovat
| Naskenovat s rozšířenými volbami a opakováním
Dialogové okno pro skenování s opakování je součástí softwaru
SchémataCAD a nabízí některé vymoženosti, které běžná nastavení skenerů často
neumí. Je možné nastavit tyto volby:
Režim - Barevná hloubka: od černobílého obrázku až
po plně barevný obrázek. Pozor! Technické výkresy stačí skenovat černobíle,
případně maximálně v 256 barvách. Volba 16 milionů barev je vhodná zejména
pro fotografie.
Rozlišení [DPI]: Každý skener nabízí jiné stupně
rozlišení. Pro běžné výkresy plně postačuje 300 DPI, někdy stačí jen i 150
DPI.
Jas
Kontrast
Oblast skenování: Určuje okraje, které se nebudou
skenovat.
Uložení obrázků: do nového výkresu / do souboru
TIFF / do souboru PDF
Adresář a prefix souborů pro ukládání naskenovaných
obrázků do souborů. Například když je prefix "Obrázek", tak se
soubory budou jmenovat Obrázek001.tif, Obrázek002.tif,
Obrázek003.tif, Obrázek004.tif.
Poznámka: soubory se nikdy nepřepisují, ale vždy se přidávají na konec
číselné řady.
Tato funkce zobrazí dialogové okno pro skenování. Pozor, toto
okno není součástí softwaru SchémataCAD, je pro každý skener jiné. Může být
pouze v angličtině. V nabídce parametrů skenování najdete různá nastavení,
například:
oblast, která se bude skenovat
rozlišení DPI - běžně stačí 300 DPI - bodů na
palec (300 bodů na 25.4mm)
barevnou hloubku - černobíle (line art)
– dostačující pro vektorizaci, odstíny šedi (gray
scale) barevně (color). Pozor! Barevné
skenování je oproti černobílému obvykle mnohonásobně
pomalejší a velmi zvyšuje velikost souboru a zvyšuje
náročnost na velikost operační paměti počítače.
Příklad dialogového okna skeneru HP Scanjet 4370 (toto okno není
součástí softwaru SchémataCAD):
Vektorizace – rozklad bitmapy na vektorový obrázek
Bitmapový obrázek (bitová mapa, rastrový obrázek formátu BMP,
JPEG, TIFF, GIF, PNG) lze rozložit. Toto rozložení lze také nazvat jako
vektorizaci, tzn. z původně “kostičkovaného” obrázku se rozloží na spojité
uzavřené křivky - polygony. Tyto polygony vlastně obtahují obrázek. Funkci vektorizace
vyvoláte po vybrání rastrového obrázku a zvolení funkce ”Blok-rozložit”.
Vlastnosti vektorizace:
Funkce vektorizace je omezena pouze na
maximálně 16 barev.. Toto omezení by nemělo být
pro běžnou praxi podstatné, vzhledem k tomu, že ta
funkce je určena zejména na zpracování černobílé
výkresové dokumentace.
Lze zapnout vyhlazovaní. není-li tato
volba zapnutá, tak při zvětšení uvidíte kostičkované
okraje. Toto se dá eliminovat vyšším rozlišením při
skenování
Maximální počet bodů v polygonu je
přibližně 1000. Má to za následek, to, že velký
obrázek původně se skládající z nepřerušovaných čar
bude místy přerušen.
Lze nastavit maximální velikost prvků, které
budou smazány - eliminuje špínu na papíru, malé
tečky.
Vektorizace zcela zachová původní vzhled rastrového obrázku,
nic z obrázku nevypustí. Funkce vektorizace rozloží naskenovaný obrázek na
polygony, které lze dále rozdělit funkcí „pilka“.
Postup při skenování a vektorizace černobílého výkresu:
Nastavte správně barevnou hloubku (počet barev) pouze na černou a bílou.
Jestliže je výkres výhradně černobílý, tak je nutné nastavit skenování jen do
černé a bílé barvy, nikoliv barevně. Pozor, pro černobílý obrázek je zcela
nevhodný ztrátový formát JPG, ten je totiž určen jedině pro barevné
fotografie. JPG ztrátová komprese totiž technické výkresy rozmazává. Technické
obrázky (které obsahují zejména čáry na bílém podkladu) je doporučené
ukládat ve formátech PNG, TIFF, BMP, GIF, ale nikdy v JPG. V případě, že i
přesto chcete vektorizovat výkres, který byl dříve chybně naskenován do JPG
formátu, tak je nutné před vlastní vektorizací změnit počet barev je na černou a
bílou ve vlastnostech bitmapy:
Je nutné zkonvertovat JPG formát na BMP:
Je potřebné změnit počet barev na černou a bílou:
nakonec vektorizujte bitmapu (pomocí funkce "Rozložit na
prvky")
Pro manipulaci s celými výkresy, jejich otevírání, ukládání a
tisk slouží operace se soubory, které můžete vybírat z nabídky v podnabídce
"Soubor". Otevřené soubory jsou zamčeny - toto je důležité pro sdílení
souborů na síti - jiný uživatel nemůže současně editovat stejný soubor.
V menu "Soubor - Nový" je funkce pro otevření
nového výkresu podle připravené šablony, které například můžou obsahovat rámeček
nebo rohové razítko. Uživatel si může sám přidat svůj soubor mezi vzorové
šablony.
Po zvolení z nabídky "Soubor - otevřít příklad"
se zobrazí dialogové okno pro výběr předem připraveného příkladu výkresu:
Poznámka: Tlačítko "Uložit jako" slouží k uložení výkresu místo jeho
otevření. Tato volba může být užitečná zejména když chcete uložit vzorové
DWG/DXF výkresy v originálním formátu DWG/DXF.
Po zvolení z nabídky "Soubor - Otevřít" se
zobrazí dialogové okno pro výběr souborů. Vyberte požadovaný soubor k otevření.
Lze i vybrat více souborů k otevření najednou. je možné otevřít tyto typy
souborů:
SCH (*.sch) - výkresy softwaru SchémataCAD. Při
procházení nabídkou souborů se lze orientovat podle komentáře, který lze
přiřadit k výkresu. Komentář se zobrazuje ve spodní části dialogu.
DWG, DXF (*.dwg) (*.dxf) - CAD výkresy
(AutoCAD)
DGN V7 (*.dgn) - CAD výkresy (MicroStation).
Pozor, pouze starší verze V7 formátu DGN.
archív knihovny (*.kni) - bloky knihovny
zkomprimované do jednoho souboru. V případě otevření takového souborů se
dekomprimují (rozbalí) tyto bloky do adresáře knihoven.
Výkres ve formátu DWG nebo DXF
(formát výkresu CAD programů) se otevře jako nový výkres. Program
SchémataCAD
nabízí komfortní funkci načtení ve formátu DWG nebo DXF.
Lze načíst tyto formáty
DWG - všechny verze.
DXF textový formát - všechny verze
DXF binární formát - všechny verze
Jaký je rozdíl mezi DWG a DXF: Jsou to obdobné
formáty s hlavním rozdílem, že DXF je standardní formát pro výměnu výkresů mezi
všemi programy a DWG je pouze interní formát softwaru AutoCAD. Pro zcela 100%
záruku načtení výkresu je optimální použít formát DXF. Všechny programy pro
kreslení výkresů umí formát DXF, ale jenom některé také DWG.
Proč jsou různé verze DWG/DXF a která verze je vhodná
pro načítání: Všechny verze DWG nebo DXF jsou vhodné pro načítání a není
mezi nimi žádný podstatný rozdíl.
Některé vlastnosti importu DWG / DXF:
je zachována struktura hladin a bloků
načtou se veškeré prvky, až na malé výjimky
(např. u entity POLYLINE jsou ignorovány některé
atributy, např. proměnná šířka čáry)
texty jsou načteny vždy ve správném kódování
(české znaky nejsou nikdy zkomolené)
načítají se šrafy a výplně
načítají se i komplexní typy čar (např. čáry
s kolečky -----o-----o-----o-----o-----
načítají se všechny typy SHX písem (např.
txt.shx simplex.shx)
Výkres (formát *.sch)
uložíte příkazem z nabídky "Soubor - uložit". V případě, že se
jedná o nový výkres ještě nepojmenovaný, zobrazí se dialogové okno pro výběr
souboru (viz níže) a program bude požadovat zvolení jména souboru pro uložení.
Tato funkce uloží výkres pod jiným jménem. Po zvolení z
nabídky "Soubor - Uložit jako..." se zobrazí dialogové okno pro
výběr souboru a program bude požadovat zvolení jména souboru pro uložení.
Program SchémataCAD
používá vlastní vektorový obrazový formát s příponou .SCH. Také je možné napsat
komentář k výkresu. Tento komentář lze prohlížet před otevřením souborů.
Volbu můžete použít v případě, že hodláte vytvořit kopii
výkresu pod jiným jménem nebo také pod stejným jménem, ale do jiné složky. Pokud
ukládáte pod jménem výkres, který ještě nemá jméno, na disku bude existovat jen
jeden exemplář na rozdíl od nového ukládání již pojmenovaného výkresu. Průběžné
ukládání dokumentu, který byl uložen pod jiným jménem, se pak provádí do nově
vytvořené kopie. Viz také: Konfigurace - nastavení automatického ukládání v
nastavení programu.
Tato funkce vytvoří novou e-mailovou zprávu, kde je jako
příloha přiložen výkres. Lze odeslat jeden, aktuální soubor nebo všechny
otevřené soubory. Výkresy (*.sch) si může kdokoliv prohlížet i tisknout pomocí
prohlížeče Info-SchémataCAD, který je volně ke stažení na www.elmer.cz.
Poslední otevřené soubory
Menu:
Soubor | 1-10
Volbu najdete v nabídce Soubor | ... jméno a cesta k výkresu.
Touto volbou vyvoláte seznam posledních otevřených nebo uložených výkresů.
Tato operace vloží obsah schránky (úschovny) jako nový
výkres. Takto lze vytvořit výkres ze zkopírovaného výkresu anebo lze vložit z
jiného softwaru bitmapu (BMP) anebo obrázek EMF/WMF.
Export – uložení výkresu pod jiným formátem než SCH. Lze
exportovat celý výkres anebo pouze vybrané prvky. Zadáte název souboru a složku,
kde má být uložen. Hotový výkres můžete exportovat jako:
DWG nebo DXF - CAD formáty
Výkres bude uložen včetně bloků a hladin. Názvy bloků a
hladin zůstanou zachovány, ale kvůli maximální kompatibilitě
bez českých znaků (háčků a čárek). Dále při uložení se
zachová styl čar (např. plná, čárkovaná, čerchovaná).
DGN V7 - CAD formát softwaru MicroStation. Tento
formát je pouze doplňkový, oproti formátu DWG/DXF
neposkytuje tolik možností.
PDF - export do oblíbeného formátu PDF pro
prohlížení a tisk
rastrový (bitmapový) obrázek(soubory typu
PNG). Barevná hloubka může být černobíle,256 odstínů
šedi nebo barevně. Lze zvolit rozlišení DPI - počet bodů na
palec. Pro tisk postačuje 300 DPI, pro zobrazení na
obrazovce 96 DPI.
vektorový obrázek (clipart) ve formátu EMF (Windows metafile).Lze zvolit rozlišení DPI -
počet bodů na palec. Pro tisk postačuje 300 DPI, pro
zobrazení na obrazovce 96 DPI.
Poznámka: V případě že se exportuje více stránek (listů), tak se vytvoří
odpovídající počet očíslovaných souborů, např.: Export001.dwg,
Export002.dwg, Export003.dwg, Export004.dwg,
Po volbě tisku z nabídky "Soubor" se zobrazí
dialogové okno pro nastavení parametrů tisku:
Rozsah tisku (v případě by
byly všechny stránky prázdné, tak bude
vytištěna jedna prázdná stránka) Všechny stránky a dlaždice - budou
vytištěny všechny stránky a dlaždice
(kromě prázdných)
Vlastní výběr stránek a dlaždic - výběr
konkrétních stránek a dlaždic pro tisk
Aktuální stránka nebo dlaždice - odhadne se
podle středu pohledu na výkres
Plocha viditelná v okně
Plocha určená označenými prvky
Počet výtisků - Volba počtu
výtisků
Seřadit kopie – je-li volba
zaškrtnuta, tak se řadí stránky takto:
1,2,3,1,2,3,1,2,3
Naopak není-li volba zaškrtnuta, tak se
stránky řadí: 1,1,1,2,2,2,3,3,3
Měřítko tisku - například hodnota
50% znamená, že se výkres vytiskne v
poloviční velikosti.
Zvětšit na celou stránku -
roztáhne výkres na celou plochu papíru
Výběr tiskárny:
a) tisk na tiskárnu - výběr jedné z
nainstalovaných tiskáren v MS WINDOWS. V
případě že není žádná tiskárna
nainstalována, tak je možný pouze export do
PDF.
b) export do PDF souboru - místo
tisku na tiskárnu se vytvoří PDF soubor.
Pamatovat nastavení parametrů
tiskárny - v případě že je tato volba
zaškrtnutá, tak se pamatují veškeré volby
tiskárny i po opětovném spuštění softwaru
SchémataCAD
Tisk do souboru – tuto volbu
použijte například v situaci, když je
tiskárna připojena k jinému počítači.
V takovém případě stačí mít nainstalovaný
stejný ovladač tiskárny a tiskový soubor
vytvořený touto funkcí odnesete na jiný
počítač, kde nemusí být nainstalovaný
program SchémataCAD, a tam se tiskový
soubor pošle přímo na tiskárnu.
Režim tisku: Bitmapový tisk - tisk do bitmapy je
moderní způsob tisku a je vhodný pro všechny
laserové a inkoustové tiskárny. Výhoda
tohoto režimu je, že tiskárna vždy vytiskne
přesně to co vidíte na obrazovce a nemůže
nic zkomolit či deformovat. Jedinou
nevýhodou a možným zdrojem problémů s tímto
režimem je fakt, že softwarové ovladače
některých tiskáren díky můžou mít problémy s
tiskem celostránkových bitmap. Bitmapový
tisk může vytisknout i průhlednost
(poloprůhledné grafické prvky). Vektorový tisk - historicky starší
režim tisku, zejména z doby kdy existovaly
plotry, které vykreslovaly výkres pomocí
per. Další přiklad vektorového tisku je tisk
textu pomocí fontů nainstalovaných v paměti
tiskárny. Hlavní efekt vektorového tisku
byla velká rychlost zpracování tisku a malé
nároky na paměť tiskárny i počítače, a to
zejména u jednodušších tisků. Na druhou
stranu vektorový režim může selhat při tisku
velkého množství drobných detailů, například
při tisku velmi jemného šrafu. Dále
vektorový režim neumí tisknout průhlednost
(poloprůhledné prvky) - grafické
prvky se při tisku vždy zcela překryjí.
Nouzové volby při problémech s tiskem:
Bohužel softwarové ovladače (drivery) od
výrobců tiskáren občas mají chyby a v
určitých situací odmítají vytisknout výkres.
Pro tento případ jsou zde volby, které
umožňují obejít problémy tiskáren. Korekce tisku barevných bitmap: RGB
24bit nebo pouze s paletou 256 barev -
komprimovaně nebo nekomprimovaně. Některé
tiskárny totiž zkomolí barevnou paletu (256
barev) a tisknou úplně jiné barvy. A naopak
bitmapy s paletou 256 barev zabírají 3x méně
paměti tiskárny. Tisknout bitmapy v polovičním rozlišení(pouze pro bitmapový tisk) - pro
případ že tiskárně dojte paměť - takovéto
bitmapy jsou 4x menší a tisk může být až 4x
rychlejší Rozložit texty a přerušované čáry
(pouze pro vektorový tisk) - pro případ
že na vytištěném papíru nesouhlasí vzhled
písem a přerušovaných čar
Maximální počet barev - určuje je
výkres bude vytisknut:
a) černobíle (jen černá barva)
b) pouze v odstínech šedi
c) barevně
Nejtenčí čára při tisku - v
případě, že jsou na výkresu tenké čáry, tak
jsou touto volbou zvýrazněny, aby vůbec byly
na papíru viditelné.
Umístění a zarovnání výkresu na
stránce - určuje jestli výkres bude na
stránce vycentrován (doporučená volba) anebo
vytištěn u okraje
Automaticky natočit výkres -
např. výkres A4 kreslení naležato nebo
nastojato bude touto volbou vždy správně
otočen na papíru
Okraje při tisku - okraje papíru,
do kterých výkres nebude zasahovat. Pozor,
kromě těchto okrajů skoro všechny tiskárny
mají své nenulové okraje, neboť často není
konstrukčně možné, aby tiskárna tiskla úplně
o okraji papíru. Minimální okraje bývají
kolem 4mm.
Tisk na dlaždice
Program SchémataCAD
tiskne velké výkresy s rozdělením na dlaždice..Je to kvůli tomu, že program
SchémataCAD umí vytvořit výkres prakticky o neomezeném rozměru, řádově
metry. Těžko si však dokážeme představit tiskárnu, která by tak velké výkresy
byla schopná vytisknout, proto extrémně velké formáty se tisknou po jednotlivých
listech, které pak můžete slepit. V parametrech výkresu můžete ovlivnit tisk
dlaždic nastavením přesahu stránek a velikostí stránek.
Před vlastním tiskem výkresu si můžete prohlédnout celkový
vzhled výkresu před vlastním tiskem. Volbou “Vzhled před tiskem”
naleznete v dialogovém okně tisku. Po zvolení se objeví vlastní stránka s
výkresem. Okraje stránky jsou zobrazeny červenými čárkovanými čarami. V horní
části okna je panel nástrojů s tlačítky s významy (zleva): předchozí stránka,
následující stránka, zvětšit, zmenšit, ukončení prohlížení.
Vzhled před tiskem je dobrá pomůcka o představě umístění výkresu na papíru. Taky
můžete přehledně zjistit na kterých stránkách se nachází příslušné části
výkresu. Před vlastním tiskem pak zadáte požadovaný rozsah stránek.
Tlačítko "Parametry" zobrazí dialogové okno parametrů
jednotlivé tiskárny. Pozor:
Některá nastavení tiskárny (např. rozlišení) jsou platná pouze do ukončení práce
s programem SchémataCAD, tzn. po opětovném spuštění programu
SchémataCAD
bude nastavení tiskárny nastaveno podle konfigurace MS WINDOWS. Proto, chcete-li
aby bylo nastavení parametrů tiskárny zachováno, musíte zaškrtnout volbu "pamatovat
nastavení parametrů".
Výchozí nastavení
Tlačítko "Výchozí nastavení " uvede volby do
doručeného výchozího stavu.
Při kreslení vám bude velkým pomocníkem lupa, která umožňuje libovolně měnit
měřítko pohledu na výkres. Jednotlivé volby pro měřítko v jsou v nabídce “Pohled
– ZVĚTŠENÍ”. Program nabízí následující funkce s měřítkem:
zvětšování měřítka
- Pokud chcete z výkresu
vybrat určitou oblast pro
zobrazení, tažením myši
stanovte požadovanou oblast,
která bude zobrazena přes
celou plochu pracovního
okna. Tento postup lze
provádět opakovaně, přičemž
se měřítko stále zvětšuje.
Klávesou PLUS (+) vpravo na
numerické klávesnici se
výkres 2x přibližuje.
zmenšování měřítka
- klepnutím levým tlačítkem
myši na výkres a následným
uvolněním tlačítka zmenšíte
měřítko zobrazení na
polovinu. Možno vícekrát
opakovat. Klávesou MINUS (-)
vpravo na numerické
klávesnici se výkres 2x
zmenšuje.
vrácení předchozího
měřítka – touto funkcí
se nastaví měřítko, které
bylo použito naposledy před
současným měřítkem.
nastavení pohledu na
celý výkres
nastavení pohledu na
všechny prvky
nastavení pohledu na
všechny vybrané prvky
přímá volba zvětšení
-
25%, 50%, 100%, 200%,
400%
zvětšování kolečkem
myši
Měřítko pohledu na výkres lze zvětšovat a zmenšovat
v přibližně rozmezí
0.000001% až 999999%. Větší velikost měřítka pohledu je výhodná pro
přesnější editační úpravy. Naopak menší pohled je výhodný při práci s celými
částmi výkresu najednou. Toto měřítko nemá nic společného s měřítkem při tisku
nebo s velikostí kreslící plochy.
Použití více pohledů
Pracovní plocha na obrazovce poskytuje prostor pro kreslení.
Na pracovní ploše je zobrazena zpravidla jenom část výkresu. Každé výkres lze
otevřít ve více pohledech (oknech), přičemž každý pohled (okno) může ukazovat
jinou část výkresu a každý pohled může být v jiném měřítku. Úpravy v jednom
pohledu se automaticky promítají do dalších pohledů. S výhodou to lze použít při
kopírování nebo přesunování jedné části výkresu do druhé, relativně vzdálené od
původní, kdy můžete mezi dvěma pohledy jednoduše přenášet prvky.
Přidat pohled
Menu:
Pohled | Přidat pohled
Funkce přidá další pohled na výkres. Nový pohled otevřete
z nabídky Pohled | Přidat pohled.
Touto volbou se znovu překreslí aktuální okno s pohledem na
výkresem. Tuto operaci použijte vždy, když si nebudete jisti, zda-li program
SchémataCAD
správně zobrazuje nakreslený výkres nebo zda je vybrán správný prvek.
V dialogovém okně parametrů výkresu jsou jednotlivé karty, ve
kterých můžete zadat parametry a vlastnosti výkresu. Všechny tyto parametry jsou
ukládány spolu s výkresem v jednom souboru.
Karta Formát:
Typ ohraničení
plochy výkresu –
neohraničená nebo
ohraničená
Když zvolíte
ohraničenu plochu, tak
je potřeba definovat
okraje tohoto
ohraničení. Pro
jednoduchost stačí
zvolit Xmin=0 a Ymin=0
(levý horní roh kreslící
plochy) a pravý okraj
můžete zvolit jednak
z nabízené řady (např.
A4). jednak formát
vlastní. V nabízené řadě
formátů je každý formát
na výšku i na šířku.
Měřítko výkresu
– vyjadřuje
závislost formátu
výkresu (pro tisk)
a číselných souřadnic ve
výkresu. Měřítko lze
zvolit jako poměr dvou
čísel, například:
100% znamená 1:1,
tzn. údaj 1 na výkresu
(např. šířka čáry)
znamená 1mm na tiskárně
1000% znamená 1:10,
tzn. údaj 1 na výkresu
(např. šířka čáry)
znamená 0.1mm na
tiskárně 10%
znamená 10:1, tzn.
údaj 1 na výkresu (např.
šířka čáry) znamená 10mm
na tiskárně
Měřítko tisku
udává v procentech
skutečnou velikost
výkresu na tiskárně.
100% znamená velikost
1:1. 50% odpovídá 1:2,
naopak 200% je zvětšení
2:1. Změnou měřítka
můžete například
dosáhnout toho, aby se
velký výkres vtěsnal na
jednou stránku. Viz
také:
Vzhled výkresu před
tiskem.
Oblast tisku
– většinou vyhovuje
volba ‘celý výkres‘.
Karta Kreslení:
Rastr mřížky
– při práci
s myší se body
uchycují do tohoto
rastru.
Typ mřížky-
zobrazují se body
(síť teček), linky
(čárová síť) nebo
kombinace obou
způsobů.
Krok bodů a
linek – celý
násobek rastru
mřížky
Zobrazovat
mřížku – na
obrazovce (nikoliv
na tiskárně) bude
zobrazena mřížka
Uchycovat do
mřížky - při
práci s myší se body
uchycují do rastru
mřížky
Minimální
krok
– je to vlastně
druhý alternativní
rastr mřížky, který
je aktivován
v případě, že není
aktivní volba
‘Uchycovat do
mřížky‘.
Vlastní velikost
kroku při zapnuté
mřížce můžete volit
zvlášť pro vodorovný
a svislý směr. Když
je uchycování do
mřížky vypnuté, pro
kreslení se uvažuje
minimální nenulový
krok. Pravoúhlá síť
bodů mřížky může při
práci vizuálně
pomáhat nebo mít
magnetické
vlastnosti. Prvky
lze natahovat nebo
posunovat jen do
těchto bodů.
Zobrazená mřížka –
síť bodů se na
konečném výtisku
neobjeví.
Karta Stránky – určuje rozdělování stránek a upřesňuje
natavení papíru tiskárny:
Volby pro rozdělení výkresu na stránky
Volba Stránky rozdělí výkres na více stránek, které jsou samostatné
výkresy. Propojení mezi stránkami lze provést pomocí odkazů. Rozměry jedné
stránky jsou určeny na kartě Formát. Pozor! Bude-li zadán větší rozměr papíru
než dovoluje tiskárna, tak bude výkres automaticky zmenšen. Navíc mají tiskárny
různě velké netisknutelné okraje, takže např. na tiskárně formátu A4 (210 x 297
mm) nikdy nelze vytisknout celý formát A4, ale o něco méně (např. 190 x 277 mm).
Stránka -
Do pozadí, Do
popředí -
zamění pořadí
stránek, jak
jdou za sebou
Stránka -
Ubrat -
ubere aktuální
stránku
Stránka -
Přidat -
přidá další
stránku
Stránka -
Tisknutelná
- stránka bude
vytisknutá,
jinak bude při
tisku přeskočena
Stránka -
Viditelná na
všech stránkách
- prvky z této
stránky budou
viditelné na
všech stránkách.
Například
rámeček výkresu.
Nechcete-li
zároveň aby se
rámeček
vytisknul
prázdný, tak
zvolte aby tato
stránka nebyla
tisknutelná
Stránka -
Obarvená -
prvky budou mít
jednotnou barvu
Stránka -
Odstranit
prázdné stránky
- Tato volba
odstraní
prázdné,
nevyužité
stránky
Volby pro rozdělení výkresu na dlaždice
Volba Dlaždice zachová celistvou plochu výkresu, která bude tisknuta
po jednotlivých dlaždicích, které na sebe plynule navazují a můžou se i
překrývat. Rozměry celého výkresu (všech dlaždic složených dohromady) jsou na na
kartě Formát.
Dlaždice
- Velikost jedné
dlaždice -
Zvolte velikost
dlaždice aby se
vešla na papír
tiskárny. Symbol
<> otočí
orientaci
dlaždice (na
výšku / na
šířku). Pozor!
Bude-li zadán
větší rozměr
papíru než
dovoluje
tiskárna, tak
bude výkres
automaticky
zmenšen. Navíc
mají tiskárny
různě velké
netisknutelné
okraje, takže
např. na
tiskárně formátu
A4 (210 x 297
mm) nikdy nelze
vytisknout celý
formát A4, ale o
něco méně (např.
190 x 277 mm).
Dlaždice
- Vybrat podle
aktuální
tiskárny -
každá tiskárna
nabízí určitý
výběr formátů,
které mají
netisknutelné
okraje. Nelze
tiskárně vnutit
jiný formát, než
nabízí tento
výběr. Nenulové
okraje je nutné
uvažovat,
protože většina
tiskáren
neumožňuje tisk
až do krajů
papíru.
Dlaždice
- Přesah stránek
- V případě
nenulového
přesahu lze
pohodlně slepit
jednotlivé
stránky
(dlaždice) k
sobě.
Vlastní
nastavení tisku
- Formát papíru
- Každá
tiskárna nabízí
svůj určitý
výběr formátů,
které to jsou
zjistíte volbou
"Vybrat podle
aktuální
tiskárny". V
případě že tato
volba není
zaškrtnuta, tak
se použije
výchozí formát
papíru dle
aktuální
tiskárny. Tento
formát papíru
lze globálně pro
všechny výkresy
zvolit v
nastavení
programu
SchémataCAD -
"Volby -
Konfigurace".Je
doporučeno aby
se automaticky
nastavil výchozí
formát papíru
Vlastní
nastavení tisku
- okraje -
program
automaticky
rozděluje výkres
podle stanovené
velikosti
stránky.
Karta Atributy
Komentář
– do
komentáře
můžete
napsat
libovolný
text.
Komentář lze
také napsat
v dialogovém
okně “Uložit
jako…”.
Komentář lze
s výhodou
použít při
otevírání
souborů, kdy
před
otevřením
lze zjistit
bližší
informace.
Volbu "Uchycovat do mřížky" najdete v nabídce
"Výkres ". V případě, že je zaškrtnutá volba " Uchycovat do mřížky",
budou se při práci s myší body ve výkresu uchycovat do rastru mřížky. Pomocná
mřížka je zejména vhodná pro přesné zarovnání bloků podle jejich os, urychluje a
zpřesňuje vlastní proces rozmísťování bloků po výkresu. Pomocí mřížky lze
umísťovat a natahovat prvky na souřadnice s určitým krokem.
Volbu nastavení vodorovné nebo svislé osy zvolíte z nabídky
volbou "Výkres - Nastav vodorovnou nebo svislou osu". Pro zvolení
nastavení vodorovné nebo svislé osy se ukazatel myši změní na symbol nastavení
osy. Zvolte v okně příslušné místo, kde chcete nastavit osu a stiskněte levé
tlačítko myši. Osa bude nastavena. Osy se zobrazují pouze v detailu bloku, a to
čerchovanou čarou. Význam os je důležitý pro nastavení středu bloku.
Prakticky u každého bloku lze výhodně určit její osy. V případě aktivované
mřížky se blok automaticky řadí do rastru podle svého středu.
Zobrazovat osy
Volbu zobrazování nastavených os zvolíte z nabídky volbou
"Výkres- Zrušit osy"..
Funkce jsou určeny pro vložení, resp. ubrání místa ve výkresu
Po zvolení funkce se ukazatel myši objeví ve odpovídajícím tvaru, který
naznačuje požadovanou operaci:
Zvolte požadované místo ve výkresu a stiskněte levé tlačítko myši. Velikost
vloženého, resp. ubraného pruhu odpovídá velikosti
mřížky.
Poznámka:Typickým příkladem použití této funkce je vytvoření místa na vložení dalšího
vývodu v jednopólovém zapojení rozvaděče.
Na bloky s popisem lze použít funkci ”Přepočítání indexů”. Od zadaného čísla
se vytvoří vzrůstající číselná řada popisu označených značek. Software
automaticky analyzuje popis bloků a určí, které bloky patří k sobě. Např. bloky
s popisy R1,R2,R3 jsou jiná řada než bloky s popisy C1,C2,C3.
V jednom souboru může být najednou více výkresů. Tyto výkresy je možné propojit
pomocí prvku výřez, který je vlastně pohled z jednoho výkresu
do druhého. Příkladem použití je zakreslování rozvodů (výkres č.1) do
situačního výkresu (výkres č.2) . Každý výkres lze pojmenovat. Společné
pro všechny výkresy jsou atributy a komentář, ostatní volby jsou pro každý
výkres oddělené, např. formát výkresu, měřítko.
Software SchémataCAD umožňuje připojit mezi výkresy i externí referenci. Je to
výkres, který není ukládán do společného souboru, ale při otevření souborů je
jenom externě načten. Nedá se editovat, ale dá se použít jako podklad pro jiný
výkres. Příkladem použití je zakreslování rozvodů do situačního výkresu DWG,
který je načten jako externí reference.
Jednou z velmi užitečných funkcí programu SchémataCAD
(zejména při kreslení rozsáhlejších nebo situačních výkresů) je možnost
rozdělit výkres do hladin. Hladiny (v některých překladech zahraničních
programů se také používá termín vrstvy) slouží k ulehčení práce s výkresem.
Každá hladina může obsahovat prvky (i bloky a spoje).
Typickým příkladem použití hladin na výkresu je nákres
elektrického rozvodu v půdorysu. Spodní hladina se v tomto případě použije pro
půdorys a druhá pro vlastní rozvod elektroinstalace.
Parametry hladin:
Název – pojmenování hladiny
pro přehlednou orientaci
Viditelná hladina – je
neviditelná na výkrese, ale bude
vytištěna na tiskárně
Zmrazená (zamknutá) hladina –
zabrání nechtěnému posunu prvků
v hladině
Tisknutelná hladina – bude
vytištěna na tiskárně, pouze v případě,
je-li tato volba dovolena v konfiguraci
programu SchémataCAD
Obarvená hladina – vhodnou
barvou se odliší od ostatních hladin.
Jsou-li v obarvené hladině různě barevné
prvky, budou při použití této volby
všechny obarveny shodně. Výjimku tvoří
bíle obarvené prvky – ty zůstanou bílé.
V konfiguraci programu lze také
nastavit, zda budou obarvené hladiny
tisknuty v původních barvách prvků nebo
zda i při tisku budou obarvené.
Pozor:
Před tiskem výkresu s hladinami je
výhodné použít funkci “Vzhled před
tiskem”, aby si uživatel mohl
zkontrolovat nastavení hladin. Může být
totiž rozdíl mezi tím, co je vidět na
obrazovce a na tiskárně. Např. je-li
hladina neviditelná, může být
tisknutelná a naopak.
Z nabídky
Výkres-Hladiny lze otevřít dialogové
okno parametrů výkresu, kartu Hladiny,
která nabízí funkce:
Přesunutí hladiny o jednu
nahoru nebo dolů
- zamění pořadí vykreslování hladin.
Při všech přesunech jsou s hladinami
také přesunuty prvky, které se v
dané hladině nacházejí.
Přejmenovat - Změna názvu
vybrané hladiny
Zrušit - Po potvrzení
zruší vybranou hladinu. Při zrušení
hladiny jsou smazány i všechny
prvky, které se v dané hladině
nacházejí.
Přidat - Přidá hladinu
nad aktuální hladinu.
Aktuální hladina a její parametry je také
indikována na horní liště. Horní lištu můžete kdykoliv vyvolat nebo skrýt
z nabídky Volby. Na horní liště lze měnit aktuální hladinu a její
parametry: viditelná, zmrazená, obarvená nebo tisknutelná.
Maximální počet hladin může být 256. Každou hladinu lze
pojmenovat libovolným názvem. Pozor: Zásadním rozdíl v hladinách proti některým
programům (např. AutoCAD) je , že se hladiny vykreslují postupně za
sebou, tzn. nikdy se neprolínají navzájem, ale vždy jsou na sobě.
Pořadí hladin: Hladiny jsou v seznamu hladin
zobrazeny v opačném pořadí, tj. první je uvedena ta hladina, která je úplně
vespod. Ostatní hladiny ji překrývají.
Tipy pro použití hladin:
Do hladiny, kterou označíte
jako netisknutelnou, vložte
pomocné značky a čáry, které vám
usnadní umísťování prvků na
výkrese.
Pokud tvoříte složitější
výkres, umístěte již hotové
části do dalších hladin a
zamkněte je. Zabráníte tak
nechtěným změnám (nejčastěji
posunům) již hotových prvků.
Program se umožňuje přizpůsobit požadavkům uživatele
nejrůznějšími volbami v konfiguraci. Konfiguraci vyvoláte z nabídky "Volby -
konfigurace". Na jednotlivých kartách lze nastavit následující volby:
Karta Zobrazení:
”Zobrazovat
přechody
stránek”
–
čerchované
čáry pro
větší
názornost
rozvržení
výkresu
na
tiskárně
”Černé
pozadí
výkresu”
- funkce
pro
uživatele
požadujícího
černé
pozadí
výkresu.
Vhodné
např.
při
provozu
notebooku
na
baterie.
Pozor:
Kromě
pozadí
bude i
veškeré
barvy na
výkresu
zobrazeny
inverzně.
Pro tisk
nemá
tato
volba
žádný
vliv
”Zobrazovat
pomocný
rámeček”-
-Při
přesunu
ukazatele
myši nad
prvky se
bude při
zaškrtnuté
volbě
zobrazovat
rámeček.
Pomáhá
to při
orientaci
ve
výkresu.
Velikost
bodů pro
uchopení
myší
- lze
zvolit v
rozsahu
4 až 20.
Vyzkoušejte
optimální
hodnotu,
která
Vám bude
vyhovovat,
optimální
velikost
závisí
na
velikosti
obrazovky
a jejího
rozlišení
a na
konstrukci
myši a
zručnosti
uživatele.
Velikost
přitahování
objektů
k myši
–
Vyzkoušejte
optimální
hodnotu,
která
Vám bude
vyhovovat,
optimální
velikost
závisí
na
velikosti
obrazovky
a jejího
rozlišení
a na
konstrukci
myši a
zručnosti
uživatele.
Velikost
prvku
v okně
knihoven
Zobrazovat
detail
bloku–
při
poklepání
myší na
prvek
v knihovně
se
zobrazí
prvek ve
zvláštním
okénku.
Karta Úpravy:
Max.
počet
kroků
zpět
–
lze
nastavit
až
100
kroků
zpět.
Pozor!
V případě
menší
velikosti
operační
paměti
počítače
(např.
8MB) a
v případě
velmi
velkého
výkresu
zvolte
menší
počet
kroků
než
100
–
zabráníte
tím
možnému
vyčerpání
volné
paměti
počítače
a
následnému
zhroucení
programu.
”Automaticky
ukládat”
-
doba
v minutách,
po
které
budou
automaticky
ukládány
výkresy.
Funkce
automatického
ukládání
průběžně
ukládá
a
zálohuje
rozpracované
výkresy
do
dočasných
skrytých
souborů,
pro
případ
náhlého
a
nečekaného
selhání
programu
nebo
i
celého
počítače.
V
takovém
případě
po
opětovném
spuštění
softwaru
se
nabídne
obnovení
automaticky
uložených
souborů.
Karta Tisk:
Tisknout jenom neprázdné stránky - Tato volba zabezpečí, že při tisku nebudou tisknuty prázdné listy.
Tisknout obarvené hladiny barvou – určuje zda budou prvky vytištěny ve svých původních barvách, nebo zda bude stejná barva celé hladiny jak na obrazovce tak při tisku.
Tisknout jenom černě – jsou-li na výkresu barevné prvky, tak při tisku budou tisknuty černě.
Nejtenčí čára při tisku [mm] – tato volba je vhodná např. pro tisk výkresu načteného původně DXF formátu, kde mohou některé čáry být tloušťky 0. Je to velmi užitečná volba, jak vyřešit problém tisku velmi tenkých čar, protože každá tiskárna podle jejího rozlišení tiskne tenké čáry v různé kvalitě. Pozor: Nevolte zbytečně tenké čáry (např. menší než 0,1 mm) – tyto čáry můžou být částečně nebo zcela neviditelné.
Tiskárna – Parametry - Nastavení vlastností konkrétní tiskárny jako je zdroj papíru, rozlišení, nadefinovaní vlastního formát papíru.
Pamatovat si nastavení parametrů tiskárny - vlastnosti konkrétní tiskárny budou zapamatovány při dalším spuštění softwaru. Pokuď si uživatel sám nastavuje vlastnosti konkrétní tiskárny jako je zdroj papíru, rozlišení, nadefinovaní vlastního formát papíru, tak je nutné tuto volbu použit jinak by se tyto hodnoty musely nastavovat po každém spuštění softwaru
Korekce chybného tisku textů - Použijte tuto volbu pouze v případě že na tiskárně vypadají texty jinak než na obrazovce. Texty budou na tiskárně vykreslovány jako obrázky, takže je tiskárna nemůže zkomolit.
Alternativní režim tisku šrafů - Použijte tuto volbu pouze v případě že na tiskárně vypadají šrafy jinak než na obrazovce.
Umístění výkresu na stránce - v naprosté většině případě je vhodná volba centrování výkresu na papíře. Chcete-li konkrétní výkres umístit přesně na papír, tak kam potřebujete, pak použijte vlastního nastavení okrajů na kartě Stránky v parametrech výkresu. V takovémto případě bude tato volba ignorována.
Automaticky natočit - výkres se vždy automaticky natočí na výšku nebo na šířku, podle toho jaké má proporce stran. Tuto volbu je doporučeno používat.
Vždy roztáhnout na celou stránku - výkres bude vždy roztažený na celou stránku.
Karta DXF/DWG:
Volba znakové sady pro import nebo export v DXF/DWG formátu. - zvolte typ češtiny v DXF/DWG souboru. V případě, že po otevření DXF/DWG výkresu jsou částečně nečitelné texty, zvolte jiné číslo kódové stránky.
Export do DXF/DWG – Nahradit bílou barvu
– v jiných programech (např. AutoCAD) můžou být bílé čáry a výplně kresleny černě.
Karta Barvy.- nastavení barev výběru, mřížky, pozadí
výkresu. Nastavení barev nemá vliv na tisk. Lze přizpůsobit nastavení barev na
kreslící ploše při manipulací prvků pomocí myši. Program SchémataCAD
umožňuje nastavení barev, které se používaní na kreslící ploše. Předem nastavené
barvy jsou nastaveny tak, aby přehledně se zobrazovaly v barevném rozlišení
minimálně 16 barev při kreslení černě na bílém pozadí.
Karta Klávesnice.- lze nadefinovat vlastní horké
klávesy pro vyvolání všech funkcí v nabídkách (menu).
Doporučení: SCH na SCH převede výkresy do aktuální
formátu, který je komprimovaný (od roku 2009). Tímto způsobem lze zmenšit
velikost výkresů. Dále při konverzi z formátů před rokem 2011 se do výkresů
automaticky přidají TTF písma použitá na tomto výkresu (pouze když jsou
nainstalována v MS WINDOWS). Potom takovýto výkres je možné bez problémů s
písmy prohlížet i na jiných počítačích, kde nemusí být použitá písma
nainstalované.
Pro převod do bitmapových formátů je možné dále nastavit:
Funkce pro práci na dvou monitorech. Software umožňuje
otevření dvou pracovních ploch současně. Tyto plochy jsou vzájemně inteligentně
propojeny, například pro účely kopírování nebo přesunu prvků pomocí myši. Okno
výkresu lze přesouvat mezi pracovními plochami. Také je možné otevřít jeden
výkres ve dvou oknech, současně na dvou monitorech.
Seznam bloků nebo spojů lze uložit ve formě textového
souboru. Soubor lze použít k dalšímu zpracování, například do přílohy
dokumentace (např. je vhodné textový soubor vložit do tabulkového procesoru
MS EXCEL). Formátu je prostý text (kódování UNICODE), kde jsou jednotlivé
sloupce odděleny tabelátorem.Takovýto formát je velmi vhodný pro načtený do
Excelu. Ještě více elegantnější možnost je funkce pro zkopírování tabulky do
schránky (úschovny). Pak pouze stačí vložit zkopírovaný text do Excelu a
automaticky se vloží do sloupců.
Okno se seznamem bloků aktivujete tak, že zvolíte funkci
”SEZNAM BLOKŮ”
z ”nabídky ”Výkres”. V dialogovém okně vyberte požadované shodné
parametry bloků, které budou při sčítání bloků ignorovány. Např. chce-li sečíst
stejné bloky, ale s rozdílným popisem (F1, F2, F3….) tak zrušte zaškrtnutí u
položky Popis.
Po potvrzení proběhne sečtení bloků a v okně seznamu jsou
vypsány všechny obsažené bloky ve výkresu. Bloky jsou na řádku zobrazené svým
počtem, pořadovým číslem, názvem,
popisem a hodnotou, kategorií a hladinou a případně
dalšími atributy (jsou-li nadefinovány). Pozor, do seznamu nejsou zahrnuty bloky
bez názvu.
Pokud je současně otevřené okno seznamu bloků a vlastní
výkres,tak zvolením řádky v seznamu (poklikáním myší či stiskem klávesy ENTER)
se ve výkrese označí odpovídající blok.
Pro vytvořený výkres je možné sestavit seznam použitých
spojů.
Okno se seznamem spojů aktivujete tak, že zvolíte funkci
“SEZNAM SPOJŮ” z ”nabídky ”Výkres”. V okně seznamu jsou zobrazeny všechny
obsažené spoje. Jednotlivé spoje jsou na řádku zobrazené svým pořadovým číslem,
názvem, pořadovým číslem spojených bloků, stylem,hladinou a dalšími atributy.
Pokud je současně otevřené okno seznamu spojů a vlastní
výkres,tak zvolením řádky v seznamu (poklikáním myší či stiskem klávesy ENTER)
se ve výkrese označí odpovídající spoj.
Pro vytvořený výkres je možné sestavit seznam délek použitých
spojů podle stylů. Funkce je užitelná při zakreslování do situace (půdorysu),
kdy jednotlivé styly můžou představovat různé typy kabelů.
Software SchémataCAD umí i přičíst rozdíl výšek vedení spoje.
To funguje v případě, že je spoj propojený na koncích s bloky (součástky), které
jsou v navzájem rozdílné hladině. U každé hladiny se dá nastavit výška. V
takovémto případě se k délce spoje připočte rozdíl výšek hladin.
Pokud je současně otevřené okno seznamu spojů a vlastní
výkres,tak zvolením řádky v seznamu (poklikáním myší či stiskem klávesy ENTER)
se ve výkrese označí odpovídající spoje.
Operace pro práci s okny lze zvolit z nabídky ”Okno”
nebo pomocí příslušných ”horkých” kláves (Pozn.: Okno “Knihovny” je vždy
vlevo, lze u něho měnit pouze šířku)
Uspořádat okna do kaskády -. Touto volbou srovnáte všechna okna postupně za sebe, do kaskády.
Uspořádat okna do dlaždic - Touto volbou uspořádáte okna vedle sebe jako dlaždice. (pozn.: Okno “Knihovny” se automaticky uspořádá vlevo.)
Uspořádat ikony - Touto volbou uspořádáte ikony minimalizovaných oken k levému dolnímu okraji okna aplikace.
Zavřít všechna okna - Všechna otevřená okna se uzavřou.
Nápovědu, informace o programu a uživateli lze zvolit z
nabídky ”Nápověda”.
Obsah - Zobrazí obsah podrobné nápovědy pro program SchémataCAD. Kromě toho, že požadovanou informaci můžete nalistovat z tohoto obsahu, Program SchémataCAD umožňuje také vyvolání nápovědy stiskem F1, přičemž bude zobrazeno aktuální téma pokud: a)
máte rozbaleno menu a kurzor menu se nachází na určité položce b)
máte otevřeno dialogové okno.
Vyhledej nápovědu - Otevře okno nápovědy pro vyhledání konkrétního hesla nápovědy. Po zvolení příslušného hesla ve zobrazí odpovídající stránka nápovědy
O aplikaci - Zobrazí informace o programu SchémataCAD, jeho verzi a adresu autora softwaru.
O uživateli a licenční podmínky - Zobrazí informace o uživateli: Jméno licence a případně počet licencí. V případě demoverze se zobrazí v okně informace, že se jedná o demoverzi.
Pro práci s programem SchémataCAD
je potřebná minimálně dvoutlačítková myš (případně touchpad na notebooku).
Výhodou je rolovací kolečko na myši, které lze použít pro
přibližování/oddalování pohledu na výkres a dále po stisku pro rychlý posun
výkresu. Dále novější typy myši mívají i dvě boční tlačítka, které jsou také
podporovány.
a) Levé tlačítko myši
Většina operací v programu se provádí levým tlačítkem myši.
Levý tlačítko je potvrzovací tlačítko a při jeho držení lze přesouvat
prvky/okna/text . Je-li ukazatel myši nad výkresem, tak levé tlačítko aktivuje
příslušný editační nástroj – viz níže.
b) Pravé tlačítko myši
Je-li aktivní jiný editační nástroj než výběr prvků,
ruší pravé tlačítko funkci aktivního editačního nástroje. Při aktivním editačním
nástroji pro výběr prvků je použití pravého tlačítka určené na
výběr editačních funkcí
z lokální nabídky. Lze rozlišit dva stavy:
jsou některé prvky vybrané - V takovém případě se ukazatelem myši musíte nacházet nad vybraným prvkem, jinak bude zrušen výběr. Poté stiskněte pravé tlačítko myši. Zobrazí se lokální nabídka. V této nabídce můžete vybrat z možností uvedených v kapitolách: Použití schránky,
Operace s prvky
a Modifikace prvků.
není žádný prvek vybraný - Po stisknutí pravého tlačítka ze nabídne vložení ze schránky nebo vložení nového
grafického prvku.
c) Střední tlačítko myši (stisk rolovacího kolečka)
Stisk (a následné držení) středního tlačítka (rolovacího
kolečka) na myši je určeny pro rychlý posun výkresu.
d) Boční tlačítka myši
Na boku myši můžou být dvě přídavná tlačítka, které mají
funkci přechodu na předchozí a další stránku vícestránkového výkresu.
Přepne ukazatel myši do základního režimu výběru. Také se lze
do tohoto režimu přepnout klávesou ESC.
Editační nástroje - použití myši při kreslení a při úpravě prvků
Editační schopnost prvků je jedna ze základních výhod
vektorového grafického programu oproti bitmapovým grafickým programům. Nutné je
každý prvek, který chcete dále upravovat, vybrat. Kromě termínu vybraný prvek
se někdy používá i aktuální nebo aktivní prvek. Tím, že prvek vyberete, dáte
programu informaci, kterého nebo kterých prvků se budou týkat požadované změny,
například změna čáry, barvy, výplně nebo velikosti.
Nakreslené prvky můžete v programu SchémataCAD
upravovat. Níže popsané editační nástroje slouží výběru prvků nebo k úpravám
většinou společných vlastností všech prvků, například polohy a velikosti.
Všechny následující níže uvedené editační nástroje se
aktivují
levým tlačítkem myši, které je nutné držet
stisknuté až do dokončení požadované operace. Pozor: Velký význam při práci s
myší mají klávesy CTRL a SHIFT.
Výsadní postavení má editační nástroj na výběr prvků.
Je-li aktivován jiný editační nástroj, klávesou ESC nebo pravým tlačítkem myši
se program přepne do režimu výběru prvků.
Výběr prvků nebo více prvků najednou se provádí editačním
nástrojem pro výběr. Na horní liště zvolte
, čímž zvolíte
editační nástroj pro výběr prvků. Pro výběr pouze jednoho prvku
klepněte myší na prvek a ten se stane vybraným. Kolem prvku se vykreslí rámeček,
a osm úchopových bodů:
Když je ukazatel myši
nad vybraným
prvkem, lze dvojitým kliknutím editovat parametry prvku. Jinak se levým
tlačítkem myší aktivuje jeden z editačních nástrojů – např. přesunování nebo
změna rozměru prvku.
Když se ukazatel myši se nenachází nad žádným prvkem,
je symbol ukazatele myši je ve tvaru kříže
. Stiskněte levé
tlačítko myši. Držte levé tlačítko myši a pohybujte myší. Zobrazuje se obdélník
příslušející pohybu. Při pohybu již vidíte jak se označují, nebo jak mizí
označování prvků do budoucího výběru. Pozor! Program nabízí
rozdílný způsob vybírání, když pohybuje myší, vlevo nebo vpravo od místa stisku
tlačítka – viz níže. Tímto způsobem lze provádět hromadné vybrání prvků.
Více prvků můžete vybrat následujícími způsoby:
ohraničováním kolem prvků (ve směru zleva doprava). Tažením myší vykreslujete pomocný rámec kolem prvků, které se mají vybrat. Prvky uvnitř rámce. budou zahrnuty do výběru. Je potřeba dbát na to, aby do rámce byl zahrnut celý prvek, ne jenom jeho část (na rozdíl od bodu b). Jestliže tlačítko pustíte, budou vybrány takové prvky, které se v okamžiku puštění tlačítka nacházely uvnitř rámce.
protínáním přes prvky (ve směru zprava doleva). Tažením myší vykreslujete pomocný rámec přes prvky a kolem prvků, které se mají vybrat. Prvky uvnitř a ty, které se dotýkají rámce, budou zahrnuty do výběru. V pomocném rámci může být zahrnut prvek celý nebo jeho část.
přidáváním po jednom prvku. Držte stisknutou klávesu SHIFT a postupně klepejte levým tlačítkem na všechny prvky, které se mají přidávat do výběru.
přidáváním více prvků najednou. Držte stisknutou klávesu SHIFT a tažením myší vykreslujete pomocný rámec
kolem prvků, které se mají přidat do výběru.
výběr podle filtru - další možností, jak vybrat nebo přidat prvky. Dialog pro selektivní výběr prvků otevřete v menu Editace | Vybrat… Zde zatrhnete ty druhy prvků a bloků, které mají být vybrány.
Další možnosti výběrunabízí volba v menu
Editace | Vybrat vše(také kombinace kláves Ctrl+A) kterou vyberete všechny prvky. Pomocí
volby v menu
Editace | Inverze výběru zrušíte výběr všech původně vybraných
prvků a vyberete všechny ostatní. Například má tato funkce význam při výběru
všech prvků kromě jednoho. Vyberte nejprve ten, který nemá být vybrán a proveďte
inverzi výběru.
Výsledek výběru
Kolem všech vybraných prvků je zobrazen rámeček, který
všechny prvky ohraničuje. Každý vybraný prvek je navíc obtažen čárkovaným
obrysem. Ve stavovém řádku můžete zkontrolovat (i během výběru) počet
vybraných prvků. Např. údaj čára
znamená, že je (nebo bude) vybrán jedna čára, údaj Skupina (4)
znamená, že je (nebo bude) vybrána skupina 4 prvků.
Pozor: Do výběru nelze zahrnout prvky, které
jsou v zmrazené (zamknuté) hladině..
Pro zrušení výběru prvků klepněte mino vybrané
prvky nebo stiskněte klávesu ESC. Pokud chcete snížit počet současně vybraných
prvků, klepněte na prvek, který se má vyloučit z výběru se současně stisknutou
klávesou SHIFT.
Pro kreslení nových grafických prvků zvolte na horní liště
zvolte jeden z těchto symbolů:
Např.: čára (úsečka), pravoúhelník (obdélník nebo čtverec),
kružnice nebo elipsa, křivka, zeď.
Ukazatel myši se změní. Příklad ukazatelů myši (křížek
označuje bod vložení):
Levým tlačítkem myši stanovte počáteční bod
prvku a táhněte myší se stále stisknutým tlačítkem. Pozor: Je
potřeba stále držet levé tlačítko myši. Pohybem myši probíhá
kreslení nového prvku. V bodě, který určíte jako koncový, tlačítko myši
uvolněte. Prvek se vykreslí.
Význam kláves CTRL a SHIFT při kreslení nového prvku:
Pokud držíte při stanovení druhého bodu klávesu SHIFT, lze prvek
natáčet pouze s krokem 0°, 30°, 45°, 60° a 90° (např. v případě čar můžete
takto kreslit rovnoběžky a kolmice).
Klávesa CTRL způsobí vycentrování středu prvku podle počátečního bodu
kreslení (např. kreslení kružnice podle jejího středu) V případě, kdy
potřebujete, aby počáteční bod byl zároveň středem prvku, stiskněte (např.
při natahování kružnice nebo elipsy) klávesu CTRL. Pohybujte myší a prvek se
bude natahovat od středu ke kurzoru myši.
Pro nakreslení textuzvolte nástroj na vložení
textu
, kurzor se změní
na symbol a myší
ukažte na místo, kam chcete vložit nový text, respektive levý horní roh. Stačí
pouze stisknout a hned uvolnit levé tlačítko myši. Následně se zobrazí dialogové
okno pro napsání textu.
Pro nakreslení nového bloku zvolte nástroj na
vložení bloku
, kurzor se změní
na symbol a myší
ukažte na místo, kam chcete vložit střed nového bloku Chcete-li nyní blok
nakreslit zvolte v menu "Blok" volbu
“EDITOVAT”.
Důležitá poznámka: Je-li před kreslením nového
prvku vybrán jeden nebo více prvků, můžete výhodně využit “magnetických”
vlastností úchopových bodů při kreslení.
Nový polygon nakreslíte tak, že na horní liště zvolíte
editační nástroj na kreslení polygonů - zvolte nebo
. Levým tlačítkem
myši stanovte počáteční bod polygonu a táhněte myší se stále stisknutým
tlačítkem. V bodě, který určíte jako koncový, tlačítko myši uvolněte. Vykreslí
se první část polygonu. Toto opakujte, až nakreslíte celý polygon. Kreslení
polygonu ukončíte stiskem klávesy ESC, stiskem pravého tlačítka myši nebo
dvojitým stiskem levého tlačítka myši.
Pokud držíte při stanovení dalšího bodu polygonu klávesu
SHIFT, lze čáru natáčet pouze s krokem 0°, 30°, 45°, 60° a 90°.
Vyberte požadované prvky
(například tři úsečky na obrázku).
Na vybraných prvcích naleznete středové úchopové body:
čára a zeď: počátek, konec a střed
křivka: počátek a konec křivky
elipsa a kruh:-střed
polygon a lomená čára: vrcholy
blok: střed (pouze v případě jsou-li zobrazeny obě osy - svislá i vodorovná a je-li střed v oblasti prvků bloku
obdélník a čtverec a text: žádné body pro uchopení
Uchopíte-li prvek za jeho bod uchopení, bude při pohybu myší podle významu bodu
přesunována buď část (např. konec úsečky) nebo celý prvek (např. střed
kružnice).
Pozor! Je-li vybráno najednou více prvků a jejich body jsou shodné
(jako konce tří úseček na horním obrázku) budou uchopeny všechny shodné body
najednou (viz obrázek níže).
Po uvolnění levého tlačítka myši se provede přesun. Pozor!
Středové úchopové body mají “magnetické” schopnosti, nachází-li se ukazatel myši
blízko nějakého úchopového bodu, tak tento bod přitáhne ukazatel myši to svého
středu. Tato vlastnost je velmi výhodná pro přesném kreslení i bez zapnuté
mřížky. Velikost úchopových bodu se dá měnit v konfiguraci programu.
Pokud držíte klávesu SHIFT, lze prvky odchylovat od
původního bodu pouze s krokem 0°, 30°, 45°, 60° a 90° (např. v případě čar
můžete takto kreslit rovnoběžky a kolmice). Klávesa CTRL
deaktivuje “magnetismus” úchopových bodů, umožňuje přesné usazení bodu
v případě, že by byl “magnetismus” úchopových bodů na obtíž.
Na horní liště zvolte
. Přesunování
prvků je jednoduchá technika práce s myší.
Postup: Klepněte levým tlačítkem do prvku
(pozor! je-li prvek průhledný, tak do jeho okraje!) a nechejte tlačítko myši
stisknuté. Pohybujte myší se stisknutým levým tlačítkem – prvek se začne
pohybovat. Pokud je prvek na svém novém místě, uvolněte tlačítko.
Vybrané prvky můžete přesunovat ve stejném výkresu (výkres
může být otevřen i ve více pohledech) nebo je přesunutím do jiného okna
zkopírujete (do jiného výkresu nebo knihovny). Přesunování prvků se
provádí tažením myší. Je možné přesunovat několik vybraných prvků najednou. Při
přesném umísťování prvků na výkres doporučujeme používat pravítka a mřížku.
Při přesunování prvků program uvažuje tzv. zarážku,
která brání posunu prvku v rozmezí asi třech obrazových bodů, aby nedocházelo k
jejich nežádoucímu posunutí při jejich výběru. Pokud posunujete prvek se
stisknutou klávesou SHIFT, efekt zarážky je odstraněn a již minimální pohyb myší
s prvkem vede k změně jeho polohy.
Dalšími možnostmi posunovaní prvků je použití dialogu
Pozice a rozměry
pro číselné zadání nové pozice nebo posunutí. Některé prvky můžete přesunovat i
použitím editačního nástroje pro tvarování prvků - přetažením za středový
úchopový bod.
Na horní liště nástrojů zvolte
. Napřed je
důležité prvek vybrat. Například po vybrání elipsy se vytvoří kolem elipsy
rámeček s osmi úchopovými body:
Uchopením za okraje rámečku kolem výběru lze měnit velikost elipsy.
Vybrané prvky lze jednoduchým způsobem zvětšovat nebo
zmenšovat prostřednictvím osmi úchopových bodů. Přesuňte šipku ukazatele myši
nad jeden úchopový bod (jeden z osmi bodů). Kurzor se změní na dvojitou
šipku. Tažením myší měníte (natahujete) velikost jednoho nebo více prvků
současně.
Tažením za prostřední úchopové body se prvek zvětšuje jen v
jednom rozměru. Tažením za rohové úchopové body se prvek zvětšuje v obou
rozměrech při zachování poměru stran.
Při tažení za rohové body je zajištěno dodržování poměrů
stran. Pokud chcete poměr stran změnit, držte při natahování klávesu SHIFT.
Vycentrování prvku lze provést klávesou CTRL. Při zapnuté mřížce krok pohybu
myši sleduje krok mřížky.
Funkce pro rozdělení prvků - pilka slouží k
rozříznutí prvků na výkresu. Lze řezat: čáru, křivku, zeď, obdélník, elipsu,
polygon a vzdálenost. Nelze řezat text, obrázek (BMP i EMF), blok a vstup.
Rozříznou se pouze vybrané prvky, a to jenom ty, kterými prochází řez pilky
skrz. Opačná funkce pilce, je funkce sestavení bloku z prvků. Velmi vhodné
použití pilky je po vektorizaci výkresu.
Postup rozdělení: Vyberte požadované prvky,
které chcete rozdělit. Na horní liště zvolte nástroj pilka
. Nastavte
ukazatel myši nad začátek řezu. Stiskněte levé tlačítko myši a přesuňte myš do
místa, kde bude ukončen řez. Poté uvolněte levé tlačítko myši. Prvky, které se
nacházely mezi začátkem a koncem řezu a byly vybrány, budou přeříznuty.
Pokud držíte klávesu SHIFT, lze pilku natáčet od
prvního bodu pouze s krokem 0°, 30°, 45°, 60° a 90°. Klávesa CTRL
deaktivuje “magnetismus” úchopových bodů, umožňuje přesné usazení bodu
v případě, že by byl “magnetismus” úchopových bodů na obtíž.
(Postup jak zvětšit požadovanou část pomocí myši) Na horní liště nástrojů zvolte
nebo volbu
”Výkres - Zvětšení - zvolit lupou”. Ukazatel myši změní ve tvar lupy:
. Najeďte na
místo, které požadujete zvětšit a stiskněte levé tlačítko myši, tlačítko podržte
stisknuté a roztáhněte obdélník na požadovaný výřez. Poté po uvolnění levého
tlačítka myši se provede vlastní zvětšení výřezu. Naopak, jestliže požadujete
zmenšení pohledu, neroztahujte obdélník, ale ihned po stisknutí levého tlačítka
nepohněte myší a uvolněte tlačítko. Pohled bude zmenšen.
Editační nástroj umožňuje propojit nakreslit nový spoj a
také rovnou propojit
spoj s bloky (součástkami). Editační nástroj pro kreslení nových spojů zvolíte z
horní lišty nástrojů symbolem
. V případě, že
stisknete levé tlačítko přímo nad blokem (kurzor myši se vždy nad blokem
změní), ze které chcete začít spoj, dojde k propojení počátečního bodu spoje
s nejbližším vstupem na bloku. Jinak je kreslení spoje stejné jako kreslení
polygonu.
Chcete-li ukončit spoj na druhém bloku (součástce), najeďte
opět ukazatelem myši přímo nad požadovaný blok. Nakreslí se čtvereček nad
nejbližším vstupem a když nyní uvolníte levé tlačítko myši, tak dojde
k propojení koncového bodu spoje s blokem.
V případě, že spoj propojí dva bloky a byl nakreslen jako
úsečka dojde k automatickému nakreslení dráhy spoje.
Automatický posun výkresu - při držení levého tlačítka myši.
Nachází-li se ukazatel myši na okraji okna s výkresem a
výkres přesahuje za okraj okna, tak program SchémataCAD
umožňuje dva typy automatického posunu výkresu v okně:
kdy lze opustit kreslící plochu - při přenášení (ukazatel myši ve tvaru šipky s křížem) podržte kurzor max. deset bodů od vnitřního kraje okna výkresu. Po půl vteřině dojde k posunu. Opustíte-li ukazatelem myši okno výkresu, automatický posun se zastaví
kdy nelze opustit kreslící plochu - totéž co minulý odstavec s tím rozdílem, že ukazatel myši nemůže opustit okno výkresu.
Většinu klávesových zkratek lze zjistit z nabídky (menu).
Níže jsou uváděny nejpotřebnější klávesové zkratky a jejich význam:
ESC - vrátí ukazatel myši a editační nástroj do původního stavu, zavře právě otevřený dialog bez provedení změn
F1 - vyvolá nápovědu
F2 - aktivuje seznam knihoven
F10 - aktivuje hlavní nabídku
TAB- vybere prvek další v pořadí
SHIFT+TAB - vybere prvek předešlý v pořadí
+ (plus na numerické klávesnici) zvětší měřítko pohledu na výkres
- (mínus na numerické klávesnici) zmenší měřítko pohledu na výkres
MEZERNÍK nebo ENTER (RETURN) - provede akci ekvivalentní dvojitému kliknutí na vybraný prvek nebo prvky
DEL - smaže vybrané prvky
CTRL+C - zkopíruje vybrané prvky do schránky
CTRL+X - zkopíruje vybrané prvky do schránky a vyjme je z výkresu
CTRL+V - vloží obsah schránky do výkresu
ŠIPKA: nahoru, dolů, doleva, doprava - není-li označen prvek, tak posune pohled na výkres o čtvrtinu velikosti okna - je-li onačen prvek, tak posune prvek
PGUP, PGDOWN - posune pohled na výkres o výšku okna
Poznámka: význam použití dalších kláves naleznete v nabídce (menu)
Horní lišta - příkazový panel – obsahuje často požívané příkazy
Horní lišta - režimový panel – přepíná mezi jednotlivými nástroji a režimy programu
Nástroje - Panel transformace
Nástroje - Panel vlastností
Panely nahrazují některé časté nabídky menu a dialogová okna.
Klepnutím do panelu nástrojů mimo oblast tlačítka můžete panel přesunout.
Tažením panelu za tuto oblast směrem do pracovní plochy získáte plovoucí panel.
Jeho přiblížením k okraji jej ukotvíte.
Informační řádek
Součástí horní lišty je informační řádek. Má informační
určení a poskytuje následující informace:
Polohu kurzoru myši vzhledem k nastavenému souřadnému systému výkresu.
Pokud se nachází ukazatel myši nad prvkem, zobrazuje se název a rozměr vybraného prvku nebo skupiny prvků ve vodorovném a svislém směru. Nad blokem se navíc zobrazuje velikost poměrného zvětšení a úhel natočení
Pravítka
Na levém a horním okraji výkresu jsou umístěna pravítka,
které zjednodušují orientaci ve výkresu. Obsahují souřadnice a ukazují pozici
ukazatele myši. V případě modifikace prvku myší ukazují aktuální šířku a výšku
modifikovaného prvku.
Okno knihoven
Vlevo je okno knihoven, které se chová podobně jako panely
nástrojů. Okno lze skrývat a lze měnit jeho šířku pouhým uchopením za dělící
lištu.